Jezero Medard svým způsobem představuje symbol proměny uhelné krajiny v rekreačním zázemí. Právě teď vstupuje do další důležité etapy; kolem vody začne vznikat nová multifunkční stezka. Cílem je území ještě více otevřít lidem.

Biodiverzita je síť vztahů, která drží krajinu pohromadě. Od opylovačů na loukách přes živočichy v půdě až po velké šelmy v lesích. Tato síť však slábne s tím, jak se mění způsoby hospodaření, krajina se zjednodušuje a ubývá vody i přirozených stanovišť. Řada druhů tak postupně mizí z mapy. Dobrou zprávou je, že s tím můžeme něco dělat.

Lakušník Rionův (latinsky Batrachium rionii nebo Ranunculus rionii) patří do čeledi pryskyřníkovitých. Na první pohled působí tato rostlina velmi nenápadně, jelikož její lodyhy a bílé kvítky snadno splynou s okolní vegetací. Přesto se však jedná o druh, který je z botanického i ochranářského hlediska mimořádně zajímavý.

Ukončení těžby v lomu ČSA pod zámkem Jezeří představuje symbolický milník pro celé podhůří Krušných hor. Éra hnědého uhlí, která zde trvala od 19. století a zásadně formovala regionální ekonomiku i krajinu, se uzavírá. S koncem těžby však přichází nejen proměna území, ale také spor o to, co má být skutečnou kompenzací za desítky let dobývání...

Šáchor hnědý neboli Cyperus fuscus je nenápadná, ale z botanického pohledu velmi zajímavá jednoletá bylina. Kvete poměrně dlouho – od června až do listopadu – a patří k druhům, které jsou úzce vázané na vlhká a pravidelně zaplavovaná stanoviště.

V zimě čelí krajina i volně žijící živočichové náročným podmínkám. Výjimkou nejsou ani bývalé oblasti po těžbě, kde po skončení průmyslové činnosti postupně vznikají nové podmínky pro život. Rekultivované výsypky, často v kombinaci se spontánní sukcesí, představují důležitá zimoviště pro řadu ptačích druhů. Díky mozaice otevřených ploch, keřových...

Podkrušnohoří v severozápadních Čechách patří k územím s dlouhou historií osídlení a hospodářského využití. Po desetiletích intenzivní těžby hnědého uhlí dnes region čelí zásadní výzvě: jak navázat na průmyslové dědictví a zároveň otevřít prostor pro rekultivaci, nové ekonomické aktivity a obnovu krajinných funkcí.

Rekultivace krajiny po těžbě si často spojujeme se zarovnaným terénem a nově vysazenými stromy. V mnoha případech ale sehrává hlavní roli úplně jiný prvek – voda. Vodohospodářské rekultivace mění bývalé lomy v jezera, mokřady a nové vodní ekosystémy, které se stávají nejen součástí krajiny, ale i její novou pamětí. Nejde přitom jen o "napuštění...

Seznamte se s největším z evropských strnadů – strnadem lučním. Tento ptáček s latinským názvem Emberiza calandra se mimo jiné často vyskytuje i na okrajích lomů či na výsypkách. Byl zachycen například v dole Bílina, Radovesické výsypce a výsypce Pokrok. Strnad si obecně užívá nejvíce otevřené plochy, které jsou spíše rovinaté. Má rád okraje polí i...

Propojení vědeckých metod, technologických nástrojů a ekologického myšlení. Zatímco dříve byla rekultivace založena především na manuální práci a obecných plánech, dnes se stále častěji opírá o detailní analýzu dat a technologicky řízené procesy. Ty umožňuje lépe porozumět konkrétním lokalitám a navrhovat řešení přesně na míru jejich potřebám,...

Pojem "nová divočina" zní celkem paradoxně: kde se v dnešní kulturní krajině bere nějaká divočina – natož nová? Přesto se jedná o poměrně přesně popsaný typ prostředí, který se v České republice i jinde v Evropě vyskytuje čím dál častěji.

Vrbovka malokvětá (Epilobium parviflorum) je nenápadná vytrvalá bylina z čeledi pupalkovitých. Nejčastěji roste na vlhkých loukách, u potoků, v příkopech, na okrajích lesů i na ruderálních stanovištích, tedy místech pozměněných člověkem.

Pokud bychom chtěli rozlišit primární a sekundární sukcesi, musíme nejprve porozumět jejich odlišnostem, například způsobům, jakými se ekosystémy obnovují a vyvíjejí v čase. V obou případech se jedná o sled proměn druhového složení, půdy, koloběhu živin i vody a energetických toků.

Ekologická sukcese dnes patří k základním pojmům ekologie. Její pojetí jako dlouhodobého procesu proměny společenstev v čase však vznikalo postupně a na přelomu 19. a 20. století ještě zdaleka nebylo samozřejmé. V tehdejší biologii převládal popisný přístup zaměřený na jednotlivé druhy a jejich rozšíření, zatímco krajina byla chápána spíše jako...

Zlatobýl obrovský neboli Solidago gigantea pochází z čeledi hvězdnicovitých. Jedná se o vzpřímenou trvalku, která je schopná dorůst i výšky okolo 2 metrů. V období kvetení je její vrchol posetý drobnými zlatavými kvítky. Kvete od července do září, přičemž snese i menší stín. Ve vyšších horských polohách se rostlina nenachází.

Krajina se v Česku mění už desítky let. Po těžbě, průmyslu, výstavbě nebo jiných zásazích zůstávají místa, která byla kdysi živá, ale dnes jsou prázdná a narušená. A právě tam se otevírá klíčová otázka: necháme prostor přírodě, aby se obnovil sám, nebo zasáhneme technicky a pomůžeme jí znovu začít? Rozhodnutí mezi sukcesí a rekultivací není jen...

Když v krajině chybí voda, chybí tam také život. Vegetace postupně mizí a zvířata odcházejí. Rekultivace bývá často představována jako oprava krajiny po těžbě nebo jiném zásahu rukou člověka. Skrývá však v sobě ještě jeden další rozměr. Představuje chytrý nástroj, který krajině pomáhá adaptovat se na sucho, přívalové deště a přehřívání území.

Ústecký kraj se v posledních letech řadí mezi nejaktivnější regiony v České republice, pokud jde o přechod na nové energetické technologie. Jedním ze symbolů této proměny je vodík, kterému kraj věnuje dlouhodobou pozornost. Jako první český region se objevil na evropské mapě vodíkových údolí a jako první také představil vlastní regionální vodíkovou...

Když se dnes člověk podívá na tyrkysovou hladinu Partwitzer See v německé Lužici, jen těžko by ho napadlo, že se dříve jednalo o zbytkovou jámu po těžbě hnědého uhlí. Partwitzer See patří mezi ukázkové příkladů toho, jak Německo mění povrchové doly v rekreační jezerní krajinu. Zároveň však i ukazuje, jak technicky náročný a dlouhodobý proces...

Ohniváček černočárný (Lycaena dispar) je jedním z nejpůsobivějších denních motýlů našich mokřad a údolních oblastí podél vodních toků. Pozorovatele na první pohled jistě zaujme oranžovými křídly s tmavým lemováním. Tento vzor je výraznější u samců než u samic. V rozpětí křídel ohniváček dosahuje zhruba 35–45 mm, tedy více než podobný, ale běžnější...

Žofinská huť představuje jeden z důležitých symbolů industriální minulosti Ostravy. Jejíexistence byla neoddělitelně spjata s černouhelným revírem, i když samotná huť uhlí netěžila. Vznikla v době, kdy se Ostrava rychle proměňovala v těžko-průmyslové centrum monarchie, a umístění v těsné blízkosti tehdejší jámy Karolina nebylo náhodné. Naopak šlo o...

Barokní umění na severu Čech se během minulého režimu stalo nečekaným nástrojem propagandy. Záchrana fresek a soch měla zakrýt fakt, že stát bourá celé historické budovy kvůli uhelné těžbě. A to i tam, kde se později ukázalo, že uhlí pod nimi téměř nebylo. Dva případy jsou pro tento paradox zvlášť výmluvné: Duchcov a Most.

Krutihlav obecný (Jynx torquilla) je nenápadný, menší ptáček, který je však v mnoha ohledech zajímavý a fascinující. Řadíme ho do čeledi datlovitých – přesto si ale, například na rozdíl od strakapoudů a datlů, netesá vlastní dutiny.

Kopistská výsypka se nachází mezi Mostem a Litvínovem, na jih od areálu chemických závodů v Záluží u Litvínova. Výsypka vznikla pomocí rekultivace, navazením skrývky z povrchového dolu Obránců míru. Díky svému okolí je izolovaná od okolních ekosystémů.

Když v dubnu vyrazíte na procházku po opuštěné výsypce, pískovně nebo kamenité louce, můžete zahlédnout malého ptáka, který sedí vzpřímeně na kůlu nebo kameni a z výšky pozoruje okolí. Na první pohled nenápadný, v letu ho ale prozradí bílé "T" na ocase. To je bělořit šedý (Oenanthe oenanthe) – jeden z nejzajímavějších tažných pěvců, kteří každé...

V následujících desetiletích postupně přibývaly nové technologie i kapacity: od pecí Otto a Koppers, přes suché chlazení Sulzer až po moderní elektrárnu. V roce 1929 koksovna vyrobila neuvěřitelných 1 900 tun koksu denně. Koks tehdy poháněl vysoké pece Vítkovických železáren, železnici i další závody v regionu. V jejím areálu fungovala také...

Krajina mezi Bílinou, Kostomlaty pod Milešovkou a Štěpánovem nese dodnes stopy velké proměny. Radovesická výsypka, která vznikla v 60. letech 20. století jako úložiště nadložních zemin z lomu Bílina, patří dnes k nejrozsáhlejším rekultivačním plochám v České republice. Zde je její příběh.

Posttěžební krajina v Česku není jen o uhlí. Po staletí se u nás těžilo vše od písku přes vápenec až po štěrk, a země tak nese stopy desítek různých druhů těžby. Každé ukončené dobývání zanechalo za sebou jiný typ krajiny, někde výsypky a haldy, jinde hluboké jámy, které se postupně proměnily v jezera. A právě ta dnes patří mezi nejkrásnější...

Bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) je malý pěvec, který se k nám na jaře navrací z Afriky. Z vyvýšených posedů, například kůlů, vyšších stébel nebo keříků, hlídá své území a hledá potravu. Kde se mu daří, bývá krajina pestrá a plná života.

Břehule říční (Riparia riparia) je nejmenším zástupcem vlaštovkovitých ptáků u nás. Přirozeným domovem břehulí byly dříve strmé písečné a hlinité břehy řek, které se po povodních samovolně obnovovaly. S postupnou regulací toků a zpevňováním břehů ale o svá hnízdiště přišly. A právě v tu chvíli začala příroda hledat novou cestu.