Co bude po těžbě? Rekultivace už není jen otázkou krajiny, ale i dohody o její budoucnosti
Konec těžby v lomu ČSA otevírá nejen otázku, jak bude území vypadat, ale také kdo o jeho podobě rozhodne. Vedle státu a odborných institucí do debaty vstupují obce, které řeší budoucí rozvoj regionu, i firmy, které se na proměně území podílejí. Zatímco vědci mluví o rostoucím významu přirozené obnovy krajiny, pro samosprávy je klíčové především to, kdy a jak začne území skutečně sloužit lidem.
Od technických rekultivací k přirozené obnově
Posttěžební krajina byla v České republice dlouho vnímána především jako problém, který je potřeba technicky "opravit". Dnes se tento pohled postupně proměňuje. "Širší využití metod ekologické obnovy v rámci rekultivací území po těžbě není žádnou novinkou. Vědecké poznatky od nás i ze zahraničí dokazují vyšší efektivitu těchto metod již od devadesátých let," říká Pavel Pešout z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a dodává, že změna přístupu přirozeně vyžaduje čas. "Za padesát let trvající období meliorací jsme v České republice odvodnili přes milion hektarů půdy a napřimováním toků zkrátili jejich délku o třetinu. Dnes obnovujeme mokřady a toky navracíme zpátky do přírodě blízkého stavu. Stejně je tomu i v případě rekultivací. Poznání se postupně vyvíjí a mění zaběhlé postupy," dodává Pešout.
Trend návratu k přírodě blízkým řešením se promítá také do evropské i české legislativy. "V současnosti Česká republika, stejně jako další členské státy Evropské unie, připravuje Národní plán obnovy přírody, který představuje základní plánovací dokument k plnění evropského nařízení pro obnovu přírody," přibližuje dále Pešout a dodává: "Nařízení bylo přijato, protože dosavadní legislativa nedokázala zastavit pokles biodiverzity a zajistit perspektivu uchování kvality našeho života do budoucna. Hlavní důraz se přitom soustředí na krajinu, která je běžně hospodářsky využívána."
Konec těžby jako začátek nové debaty
Proměna přístupu k rekultivacím však není jen otázkou podpory biodiverzity. Zároveň mění způsob, jakým se o těchto územích rozhoduje. Nejde už jen o technické řešení rekultivací, ale o nastavení pravidel, která určují, co se na těchto územích smí a nesmí dít, a především kdo o jejich budoucnosti rozhoduje.
Právě zde se střetává několik perspektiv. Stát a jeho instituce nastavují rámec ochrany a správy území, odborná veřejnost zdůrazňuje dlouhodobou ekologickou hodnotu, zatímco region a obce řeší především bezprostřední potřebu rozvoje, investic a kvality života. Významnou roli hraje také soukromý sektor, který krajinu po desítky let ekonomicky formoval a dnes se podílí na její transformaci, ať už prostřednictvím rekultivací nebo finanční podpory regionálních projektů.
Starostové v okolí lomu ČSA přitom často upozorňují, že pro ně není klíčová debata o metodě rekultivace, ale o výsledku. Neřeší primárně, zda bude krajina vznikat přirozenou sukcesí nebo technickými zásahy, řeší, kdy a jak začne reálně fungovat pro místní obyvatele.
Důvěra jako klíčová podmínka proměny
Vedle odborných argumentů hraje zásadní roli také důvěra veřejnosti, zejména lidí, kteří v dotčených regionech žijí. Právě v oblastech poznamenaných těžbou a průmyslem je podle odborníků klíčové ukazovat konkrétní příklady úspěšné obnovy. "Důvěra se dá budovat nejlépe na příkladech. V České republice existuje mnoho území, která byla renaturována s využitím přírodních procesů. Často jde o atraktivní místa, která místní lidé využívají k rekreaci a aktivnímu odpočinku. Některá posttěžební území se stala vyhledávanými turistickými cíli," dodává Pešout.
Inspirací podle něj mohou být například rekultivace bývalých hnědouhelných lomů v bývalém východním Německu, kde se podařilo propojit ekologickou obnovu s novým ekonomickým využitím území.
Zásadní je přitom podle něj jednoduchý princip: krajina po těžbě by měla především zlepšovat podmínky pro život obyvatel okolních obcí, které dlouhodobě nesly hlavní dopady průmyslové činnosti.
Šance pro region
Proměna krajiny po těžbě není jen tématem pro ochranu přírody, ale také otázkou budoucího rozvoje regionu. Například v případě zapojení přirozené obnovy do sanace lomu ČSA na Mostecku by měly peníze, které tím těžební společnost ušetří, využít obce v okolí lomu. Těžební společnost plánuje ušetřené finance darovat do Státního fondu životního prostředí (SFŽP). Obce s touto vidinou řeší už velmi konkrétní projekty. Starosta Vrskmaně Václav Hora zmiňuje záměr postavit dům s pečovatelskou službou a dodává: "Důležité je, že peníze zůstanou v regionu." Podobně situaci vnímá i starosta Vysoké Pece Milan Čapek, podle kterého je pro obce důležité především to, kdy a kolik obce dostanou. S využitím daru od těžaře počítá Vysoká Pec už více než rok.
Podle Státního fondu životního prostředí se připravuje konkrétní mechanismus, jak by se prostředky spojené s obnovou území mohly vrátit zpět do regionu. "Výzva v rámci Národního programu Životní prostředí se připravuje, proběhlo jednání s dotčenými obcemi a návrh výzvy byl zaslán na obce k připomínkám," říká Petr Valdman, ředitel Státního fondu životního prostředí ČR.
Samotné jednání o finančním příspěvku od těžební společnosti podle něj probíhá primárně na úrovni Ministerstva životního prostředí. Klíčovou roli při přípravě konkrétních projektů přitom hrají samotné obce, které podle SFŽP přicházejí s vlastními návrhy využití prostředků. "Obce mají konkrétní představy, a i na základě jejich vstupů probíhá příprava výzvy," dodává Valdman.
Celý proces by přitom podle něj mohl pokračovat poměrně rychle, jakmile dojde k finální dohodě. "Naším úkolem je připravit výzvu ideálně do konce března, abychom mohli neprodleně po dohodě vyhlásit podporu," podotýká Valdman.
Konec těžby tak podle aktérů nepředstavuje jen uzavření jednoho dolu, ale symbolický milník pro celý region. Otázkou už není jen to, jak území obnovit, ale jak nastavit spolupráci mezi státem, odborníky, obcemi i investory tak, aby výsledkem byla krajina, která bude fungovat ekologicky i společensky.