Henry Chandler Cowles. Průkopník terénního výzkumu ekologické sukcese na přelomu 19. a 20. století

Ekologická sukcese dnes patří k základním pojmům ekologie. Její pojetí jako dlouhodobého procesu proměny společenstev v čase však vznikalo postupně a na přelomu 19. a 20. století ještě zdaleka nebylo samozřejmé. V tehdejší biologii převládal popisný přístup zaměřený na jednotlivé druhy a jejich rozšíření, zatímco krajina byla chápána spíše jako statický soubor prvků než jako dynamický systém. Zásadní obrat v tomto myšlení přinesla práce amerického botanika a ekologa Henryho Chandlera Cowlese (1869–1939).

Cowles se proslavil především svým výzkumem písečných dun na březích Michiganského jezera, dnes známých jako Indiana Dunes. Právě zde si všiml pravidelného střídání vegetačních typů v závislosti na vzdálenosti od pobřeží. Od pionýrských trav a bylinných společenstev v nejmladších částech dun, přes křoviny a mladé dřeviny, až po vyspělé lesní porosty ve stabilnějších částech krajiny. Cowles si uvědomil, že tato prostorová gradace není náhodná, ale odráží časový vývoj ekosystému. Prostor se v jeho interpretaci stal zástupcem času.

Tento princip, dnes označovaný jako chronosekvence, Cowles systematicky rozpracoval ve své přelomové studii The ecological relations of the vegetation on the sand dunes of Lake Michigan, publikované roku 1899. V ní popsal sukcesi jako proces postupné výměny rostlinných společenstev v reakci na měnící se podmínky prostředí, přičemž zdůraznil, že ekosystémy nejsou statickými jednotkami, ale dynamickými systémy s vlastní vnitřní historií. Tím položil jeden ze základních kamenů moderní ekologické teorie.

Cowlesův přístup byl výjimečný svou silnou vazbou na empirické pozorování. Neusiloval primárně o tvorbu abstraktního modelu, ale o porozumění skutečným procesům probíhajícím v krajině. Právě tato kombinace detailního terénního výzkumu a obecnějších závěrů výrazně ovlivnila další vývoj ekologie. Cowles působil na Chicagské univerzitě, kde se stal klíčovou osobností tzv. chicagské školy ekologie. Jeho práce inspirovala řadu dalších badatelů, mimo jiné Frederica Clementse, který koncept sukcese dále rozvinul do uceleného, byť později kritizovaného teoretického modelu založeného na představě klimaxového stadia.

V odborné literatuře je Henry Chandler Cowles považován za jednu z klíčových postav výzkumu ekologické sukcese a rané ekologie obecně. Jeho význam nespočívá pouze v zavedení samotného pojmu, ale především v zásadní změně perspektivy: v pochopení krajiny jako procesu, který se odehrává v čase a jehož strukturu lze číst z prostoru. Tento přístup zůstává relevantní i v současné ekologii, která sukcesi chápe jako komplexní, často nelineární a kontextově podmíněný jev.