Hornojiřetínská výsypka: krajina, kterou přetvořil člověk i čas

Tato pozoruhodná krajina vyrostla mezi Horním Jiřetínem, Litvínovem a průmyslovým areálem Záluží. Původně vznikla jako vnější úložiště skrývky z tehdejších povrchových dolů Obránců míru a Československé armády. V duchu tehdejších plánů se mělo jednat pouze o dočasný depozit zeminy, tedy nic, co by takto mělo zůstat natrvalo. Když v roce 1969 začaly rekultivační práce, počítalo se s tím, že halda bude mít zhruba třicetiletou životnost.

Na přelomu tisíciletí se ale objevily záměry, které by celému území obrátily připsaly jiný osud. Po roce 2000 se uvažovalo o zbourání Horního Jiřetína a Černic, aby bylo možné vytěžit uhlí pod nimi. Následně by se rýpadla velkolomu ČSA dostala do Hornojiřetínské výsypky a postupovala až k okraji Litvínova. K tomuto scénáři nakonec nedošlo. Nařízení vlády z roku 1991 stanovilo limity těžby a tyto plány zastavilo.

Dnes Hornojiřetínská výsypka představuje unikátní, extrémně členitou krajinou, kterou tvarovala do této podoby jak lidská činnost, tak i síla přírody.

Náhodného návštěvníka by mohl vzhled krajiny překvapit. Terén je zde plný jezírek a bažin. Zároveň je nečekaně náročné se v rámci jejich rozložení zorientovat. Kromě přírodních zákoutí tu narazíte i na stopy zaniklé železniční tratě z Litvínova do Jirkova. Jedná se o pozůstatky, které krajinu doplňují o další příběh z minulosti.

Výsypka je dnes z velké části zalesněná, nebo ponechaná přirozené sukcesi. Tam, kde lidé nic systematicky nevysazovali, převzaly iniciativu náletové dřeviny, které pomalu zaplňují otevřené plochy.

Severozápad výsypky vás překvapí rozlehlým ovocným sadem. Zároveň se zde nacházejí menší i větší vodní plochy. Východní okraj Hornojiřetínské výsypky těsně sousedí s chemickými závody v Záluží. Ostatní strany výsypky lemují zahrádkářské kolonie. Působí to jako pozvolný přechod mezi krajinným reliéfem a každodenností okolních měst.