Kde zůstane voda, tam se vrátí život

Voda je jedním z nejzásadnějších prvků fungující krajiny. Bez ní se snižuje biodiverzita, vysychá půda, klesá kvalita života lidí i ekosystémů. Voda ovlivňuje růst vegetace, zemědělskou produkci i mikroklima. Jenže dnešní krajina ji často nedokáže udržet – půda je utužená, bez struktury, bez kořenových systémů, které by ji držely pohromadě. A to se týká i oblastí po těžbě, které bývají bez vegetace, s narušeným profilem a často bez schopnosti hospodařit s vodou přirozenou cestou.

Rekultivace jako nástroj návratu vody

Dobře navržená rekultivace může tuto situaci zásadně změnit. Nejde jen o zahlazení stop po těžbě, ale o znovuoživení krajiny. Když se do rekultivačního procesu zahrnou vodní prvky – jako mělké terénní sníženiny, tůně, mokřady, sezónně zaplavované oblasti nebo retenční plochy – dostává krajina znovu možnost hospodařit s vodou tak, jak je přirozené. Doplňující vegetace zvyšuje schopnost půdy vsakovat vodu, zabraňuje erozi a vytváří prostor pro návrat rostlin, živočichů i člověka.

Důležitou roli v tomto procesu může sehrát i tzv. přirozená sukcese – tedy spontánní obnova přírody bez přímého zásahu člověka. Na některých plochách bývalých dolů, kde byl ponechán prostor pro přirozený vývoj, vznikly rozmanité biotopy s vysokou ekologickou hodnotou, které by v uměle upravené krajině pravděpodobně vůbec nevznikly. Sukcese přináší nejen druhovou pestrost, ale vytváří i rozmanitý terén a vegetační kryt, který přirozeně zpomaluje odtok vody, zvyšuje infiltrační schopnosti půdy a podporuje vznik mikroklimatu. V kombinaci s cílenými rekultivačními opatřeními tak může jít o efektivní a dlouhodobě udržitelný přístup, který krajině navrací její základní funkce – včetně té vodní.

Podle odborných studií může rekultivace vést ke zvýšení schopnosti půdy zadržet vodu, zlepšení její kvality a návratu biologické rozmanitosti. Výzkum publikovaný v odborném časopise Forests například ukazuje, že půda na rekultivovaných plochách vykazuje vyšší retenční kapacitu než některé přilehlé porosty. To znamená, že lépe zachytává srážky a omezuje rychlý odtok vody z území – což je v době klimatických výkyvů klíčové (Rybka et al., 2023). Podobný závěr přináší i diplomová práce Kopecké, která zkoumala rekultivované oblasti v Mostecké pánve – právě v těžbou zasaženém regionu může být návrat přirozených vodních poměrů jedním z nejsilnějších přínosů rekultivace.

Příklad z praxe: Jezero Milada

Jedním z nejznámějších příkladů, kde voda dostala šanci vrátit se, je jezero Milada u Ústí nad Labem. Na místě bývalého hnědouhelného dolu vznikla vodní plocha, která dnes slouží nejen k rekreaci, ale i jako významný vodní prvek v krajině. Ochlazuje okolí, ovlivňuje mikroklima, pomáhá zadržet vodu a přitahuje život – od vodních ptáků přes obojživelníky až po návštěvníky z města. Milada dnes ukazuje, že místo těžby může být i místem obrody.

Další podobné projekty vznikají například v okolí Bíliny nebo na Karvinsku – tam, kde dřív stály rypadla, se dnes tvoří nové biotopy. Někde se obnovují mokřady, jinde vznikají suché poldry pro zadržení vody při deštích.

Proč je to důležité právě dnes?

V době klimatických extrémů – dlouhých such i nárazových přívalových dešťů – je schopnost krajiny zadržet vodu zásadní. Voda, která se nevsákne, odtéká rychle pryč – a s ní i šance, že krajina bude schopná regenerace. Přívalové deště způsobují erozní rýhy, zatímco v létě vysychá půda do prasklin.

Když se voda v krajině udrží, nezůstává jen voda – zůstává i život. Stromy, keře, traviny, ale i hmyz, ptáci a drobná zvířata. Voda je základní podmínkou toho, aby krajina fungovala – nejen pro přírodu, ale i pro člověka. A právě rekultivace může být jedním z nejefektivnějších nástrojů, jak k tomu přispět. Při dobrém návrhu, který bere ohled na místní podmínky, přirozené procesy a dlouhodobé cíle.

Zdroje:
[1] Rybka, A. et al. (2023): Forest Soil Moisture Conditions in Post-Mining Areas. Forests 14(1). DOI: 10.3390/f14010018
[2] Kopecká, E. (2021): Vliv vegetace na retenční schopnost půdy v rekultivovaných lokalitách. Diplomová práce, Mendelova univerzita v Brně. theses.cz/id/0t5gqc