Koksovna Karolina. Od kouře k Trojhalí

V následujících desetiletích postupně přibývaly nové technologie i kapacity: od pecí Otto a Koppers, přes suché chlazení Sulzer až po moderní elektrárnu. V roce 1929 koksovna vyrobila neuvěřitelných 1 900 tun koksu denně. Koks tehdy poháněl vysoké pece Vítkovických železáren, železnici i další závody v regionu. V jejím areálu fungovala také briketárna, chemický závod, vodárna, úpravna uhlí i elektrická ústředna. Vše tvořilo samostatný průmyslový ekosystém: od těžby až po výrobu chemikálií, jako byl síran amonný nebo benzol.

Zajímavostí byla lanová dráha, která spojovala koksovnu s okolními doly. Uhlí se tak do pecí dopravovalo vzduchem, zatímco jalovina mířila opačným směrem. Dnešní ulice Lanová nebo Pod Lanovkou tuto část historie stále připomínají.

V roce 1905 vznikla při koksovně elektrárna, která zásobovala elektřinou okolní doly. Byla vybavena parními turbínami, alternátory Siemens či Ganz a moderními kotli z Vítkovických železáren. Její rozvodna se zachovala dodnes a spolu s dvojhalím Žofinské huti tvoří dnes kulturní komplex Trojhalí Karolina.

Nová tvář Karoliny

Po druhé světové válce byla koksovna znárodněna a začleněna do Ostravsko-karvinských koksoven. Ještě v 70. letech posílala svůj koks až do rakouského Donawitzu, ale její čas se chýlil ke konci. V roce 1982 byl provoz ukončen, o tři roky později odstaveny poslední baterie. K roku 1989 zmizela i ikonická funkcionalistická budova uhelného prádla z roku 1927. Zůstaly jen dvě budovy, které jsou chráněné jako kulturní památky.

Na kontaminovaném území bývalé koksovny probíhaly od 90. let rozsáhlé sanační práce. Z areálu bylo odtěženo přes půl milionu tun zemin znečištěných dehtem a dalšími látkami. Teprve poté mohlo vzniknout to, co dnes známe jako Forum Nová Karolina, rezidenční komplex a administrativní centrum Karolina Park – moderní městská čtvrť, která symbolicky navazuje na industriální minulost.