Kolik je 414 km²? Posttěžební krajina v Česku, přepočítaná do reality

V Česku dnes čeká na obnovu po těžbě víc než 414 km² krajiny. Číslo, které se dobře vyjímá ve statistikách, ale v hlavě většiny lidí se rovná neurčité šedé ploše kdesi "někde na severu". Abychom si tuhle rozlohu opravdu představili, je potřeba přepnout z kilometrů čtverečních na srozumitelnější měřítka. Ideálně taková, která si člověk dokáže představit při běžné procházce nebo letní dovolené.

Kdyby se celá plocha osázela stromy

Vznikl by les větší než celé české Krkonoše. Ne výsadba alejí u polních cest, ale skutečná horská krajina zeleného horizontu. Les, kterým by se dalo putovat od rána do večera, aniž by se člověk vrátil na stejné místo. Ekosystém schopný pojmout tisíce druhů rostlin a živočichů – a zároveň fungovat jako zásobárna vody, chladič krajiny i obrovské úložiště uhlíku.

Kdyby se celá plocha zaplavila vodou

Dostali bychom osm nových Lipenských přehrad. Osm rekreačních oblastí, kde by v létě voněl olej z langošů, hladina se třpytila jako hliníkový hrnek a pádla šlapadel by unisono vířila vodu. Osm míst, která by se mohla stát rekreační oblastí, zdrojem vody nebo novým biotopem pro ptáky a vodní organismy. A kdyby měla každá alespoň jeden kiosek, vznikl by nový národní řetězec smažených sýrů.

Kdyby se přepočítala na Václavská náměstí

Vešlo by se jich sem víc než pět tisíc. Tolik "Václaváků", že by se i nejzarytější patriot Prahy ztratil mezi sochou svatého Václava a druhou sochou svatého Václava. Celé město by se najednou proměnilo v jeden nekonečný bulvár s obchody, tramvajemi a trdelníky na každém kilometru. A to je pořád jen přirovnání k centrální ploše – skutečná posttěžební krajina je totiž daleko pestřejší.

Kdyby se proměnila ve fotbalová hřiště

Bylo by jich přes 58 tisíc. Každá obec v Česku by měla minimálně šest. Místo jedné derby Slavie a Sparty týdně by se hrála derby v každé vesnici – a rozhodčí by museli absolvovat školení rychlosti teleportace. A pokud by se všechna hřiště zaplnila diváky, vzniklo by největší fanouškovské shromáždění v historii planety.

Kdyby se pokryla solárními panely

Zvládla by vyrobit víc než čtvrtinu roční spotřeby elektřiny celé republiky. Tedy tolik, že by české domácnosti přestaly řešit, jestli zapnout konvici a pračku zároveň. Vznikla by největší energetická farma ve střední Evropě – i bez potřeby stavět jadernou elektrárnu. A energetické účty by se začaly psát v poetických jednotkách typu "dva Vánoce a tři nedělní obědy."

Kdyby se nechala přírodě

Vznikl by největší nový kus divočiny, jaký moderní Česko kdy mělo. Území, kde by se potkala step, rašeliniště, mokřady, lesní porosty i tůně. Krajina, která by byla atraktivní nejen pro turisty, ale i pro druhy, které z české přírody mizí. A oproti technickým rekultivacím by měla jednu vlastnost navíc: uměla by žít vlastním životem.

Tolik možností. A právě v tom spočívá její hodnota

Těch 414 km² není jen pozůstatek po průmyslové minulosti. Je to největší volné plátno české krajiny. Prostor, který může být lesem, vodou, energií, rekreací, útočištěm přírody – nebo tím vším dohromady.

Rozhodnutí, jakou budoucnost dostane, určí podobu celé krajiny na generace dopředu. A možná je dobře, že ta volba ještě nepadla. Protože právě teď je chvíle, kdy se o ní dá ještě mluvit.