Král skal muflon obecný

Tradičně se uvádí, že toto hbité a divoké zvíře původně žilo na Korsice a Sardinii, odkud bylo v novověku rozšířeno na evropskou pevninu. V odborné literatuře bývá muflon popisován jako zdivočelá forma dávné domestikované ovce, případně jako velmi blízký příbuzný původních divokých ovcí.

U nás obývá především suchá území. Dobře se mu daří v řídkých lesích, u křovin a travnatých ploch. Žije jak volně, tak i v oborách. Na první pohled zaujme svou elegantní siluetou. Berani mají mohutné zatočené rohy, které jim rostou po celý život. Ovce jsou obvykle bezrohé.

Mufloni jsou skvělí běžci i lezci. Jedná se převážně o pastevce. V teplé části roku konzumují různé trávy a byliny, na podzim využívají plody a v zimě přecházejí také k výhonkům, pupenům a tenké kůře dřevin. Aktivní jsou nejvíce v chladnějších částech dne, kdy vycházejí na otevřenější plochy.

Samice s jehňaty tvoří stabilnější tlupy, zatímco dospělí samci většinu roku žijí odděleně. Na podzim, zpravidla od září do listopadu, přichází říje. Berani v tomto období soupeří o samice v rituálními souboji. Odstoupí od sebe, rozběhnou se a srazí se rohy. Anatomie lebky a struktura rohoviny nárazy tlumí.

Březost trvá přibližně 150 dní a na jaře se rodí jedno, výjimečně dvě jehňata. V přírodě se muflon dožívá zhruba osmi až dvanácti let, v oborách i déle.

Z hlediska ochrany přírody je muflon u nás nepůvodní druh. Jeho přítomnost v krajině je atraktivní pro pozorovatele i pro myslivost. Zároveň je však potřeba jeho chov hlídat, aby například nepoškodil mladé porosty. V některých lokalitách se proto jeho početnost tlumí, někde se ale naopak cíleně chová.

Nejvíce muflonů dnes žije v České republice, Německu, Maďarsku a Rakousku. Odhaduje se, že jich v Evropě žije více než 60 000