Květ, který drží krajinu pohromadě aneb Role vrbovky malokvěté
Vrbovka malokvětá (Epilobium parviflorum) je nenápadná vytrvalá bylina z čeledi pupalkovitých. Nejčastěji roste na vlhkých loukách, u potoků, v příkopech, na okrajích lesů i na ruderálních stanovištích, tedy místech pozměněných člověkem.
V české krajině je tato rostlina běžná v nížinách až do podhorských poloh. Dobře prospívá všude tam, kde je půda dlouhodobě vlhká. Patří k druhům, kteří dovedou rychle osidlovat narušená místa. Objevuje se například na okrajích nových tůní, na mokřadních rekultivacích i na sukcesních plochách po těžbě, kde využívá otevřený prostor a dostatek světla.
Vrbovka dorůstá obvykle 20 až 80 centimetrů. Lodyha je přímá až vystoupavá a jemně chlupatá. Květy jsou drobné, narůžovělé až růžové a tvoří je čtyři mělce vykrojené plátky. Kvetení probíhá nejčastěji od června do září. Po odkvětu se vyvíjejí typické štíhlé tobolky, které se při dozrání otevírají a uvolňují semena s chmýrem. Díky tomu se semena šíří větrem na desítky i stovky metrů, a rostlina tak snadno obsazuje i nová místa.
Z ekologického hlediska představuje vrbovka malokvětá cenný prvek mokřadních a prameništních společenstev. Její květy rádi navštěvují včely, čmeláci i pestřenky. V sukcesní krajině plní roli průkopníka. Svým porostem stabilizuje jemné substráty na březích a okrajích tůní. Dále tlumí erozi a vytváří zápoj, ve kterém mohou později klíčit i další vlhkomilné druhy. Patří mezi byliny, které udržují druhovou pestrost v raných až středních fázích vývoje stanoviště.
V terénu si vrbovku malokvětou lze snadno splést s dalšími vrbovkami. Vrbovka chlupatá (Epilobium hirsutum) je ale znatelně mohutnější. Má větší sytě růžové květy a statnější lodyhu, která tvoří vysoké porosty na březích řek. A například vrbovka horská (Epilobium montanum) má květy o něco větší a často roste spíše v polostínu lesních lemů.
Tradiční lidové bylinkářství vrbovku malokvětou využívá zejména v souvislosti s močovými cestami a prostatou. Připravuje se z ní nálev z kvetoucí nati. Vědecké hodnocení účinnosti je ale nejednotné a důkazy, že nálev přináší konkrétní léčebné účinky, jsou omezené.
Ze zahradnického hlediska se vrbovka malokvětá cíleně nepěstuje tak často jako okrasné druhy, přesto má své místo v přírodněji laděných zahradách, na březích jezírek i v "divočejších" částech pozemků. Na živných stanovištích se pak může šířit samovýsevem, proto je vhodné si promyslet, kde jí ponechat prostor.
Z hlediska ochrany přírody je vrbovka malokvětá především ukazatel mokřadního prostředí, které je v dobré kondici. Přítomnost této rostliny na sukcesních a posttěžebních lokalitách nám připomíná, že i zdánlivě neupravené plochy mají velký přírodovědný význam. Když jim dopřejeme dostatek vody, světla a klid od zbytečných zásahů, dokážou taková území během několika málo let nabídnout útočiště řadě hmyzu, obojživelníků a dalších mokřadních druhů. A vrbovka malokvětá k tomu všemu patří jako spolehlivá a nenáročná bylina.
