Nová jezera místo uhelných dolů: kolik jich v Evropě vzniklo?

Evropská krajina se v posledních desetiletích proměňuje. Na místech někdejších dolů, ve kterých se těžilo hnědé uhlí, vznikají rozsáhlá umělá jezera. Jámy, které zbydou po těžbě, jsou zaplaveny vodou, a rodí se tak nové vodní plochy. Ty jsou využívané především k rekreaci, sportu, ale také k zachování přírody.

V Evropě takto vznikly desítky nových jezer. Jen v německé Lužici jich bylo vytvořeno 24, přičemž jejich celková rozloha činí přes 14 000 hektarů. Podobná jezera však najdeme také v Česku, Polsku i v dalších zemích. Níže si představíme nejznámější příklady a také to, jaký význam tato rekultivace má.

Rozsáhlá lužická jezera

Rozlehlá soustava rekultivačních jezer v Evropě vznikla v Lužické hnědouhelné pánvi na pomezí německých spolkových zemí Sasko a Braniborsko. Tato oblast, také známá jako Lausitzer Seenland (Lužická jezera), byla dříve posetá povrchovými doly, které byly po ukončení těžby zaplaveny vodou. Vzniklo zde 24 nových jezer o celkové rozloze přes 14 000 ha a v plánu jsou další. 

Mezi největší lužická jezera patří například Senftenberské jezero (1300 ha), které vzniklo už v roce 1973 zaplavením dolu Niemtsch. Dnes je významným rekreačním centrem. Novější jezera dosahují podobné velikosti. Například Bärwalder See v Horní Lužici (Sasko) má rozlohu 1285 ha. Napouštělo se v letech 2006–2009 a je největším jezerem Saska. Další vodní plochy jako Geierswalder See, Partwitzer See, Sedlitzer See aj. vznikly po roce 2000 a postupně se plní vodou. Celá oblast Lužických jezer dnes láká turisty na koupání, projížďky loděmi i vodní sporty. Oblíbené jsou ale také zdejší cyklostezky podél jezer či in-line bruslení. Kolem mnoha jezer vznikly kvalitní asfaltové stezky a pláže. Díky rekultivaci tak někdejší industriální krajina ožívá novým životem.

Rekultivační jezera v České republice

Také u nás se nachází velká jezera, která vznikla zaplavením hnědouhelných lomů. V severních Čechách byla první vlaštovkou rekultivace jezera Milada u Ústí nad Labem. Někdejší lom Chabařovice se začal napouštět v roce 2001 a napouštění bylo dokončeno 8. srpna 2010. Jezero o rozloze 252 ha se veřejnosti otevřelo v květnu 2015. Vznikla zde rozsáhlá rekreační zóna pro koupání a vodní sporty, s naučnou stezkou a cyklostezkou.

Dalším příkladem je jezero Most v Ústeckém kraji. Toto jezero o rozloze 311 ha vzniklo rekultivací bývalého hnědouhelného lomu Ležáky na území starého města Mostu. Napouštění probíhalo v letech 2008–2012 a dosáhlo konečné hladiny v září 2014. Od září 2020 je jezero Most přístupné veřejnosti a rychle se stává oblíbeným rekreačním místem pro koupání, vodní sporty i rybaření. Zajímavostí je, že okolí jezera je významné i pro přírodu. Roku 2025 zde byla na bývalé výsypce otevřena největší ptačí rezervace v ČR a jezero Most se zařadilo mezi nejvýznamnější zimoviště vodních ptáků u nás. V lednu 2019 tu ornitologové napočítali přes 6000 vodních ptáků (22 druhů).

Jezero Medard u Sokolova v Karlovarském kraji je s rozlohou 493 ha dokonce největším uměle vytvořeným jezerem v Česku. Vzniklo zatopením zbytkové jámy po lomech Medard a Libík, kde těžba skončila roku 2000. Napouštění Medardu z řeky Ohře probíhalo od roku 2010 a cílové hladiny bylo dosaženo v roce 2016. V současnosti se plánuje rozvoj okolí jezera. Vzniknout tu má rekreační areál s plážemi, sportovišti, a dokonce i golfovým hřištěm.

Polsko, Španělsko a budoucí megajezera

Rekultivační jezera vznikají i v Polsku, které má rovněž rozsáhlé povrchové doly na hnědé uhlí. Například v Koninském uhelném revíru (Velkopolsko) bylo od 70. let zatopeno několik bývalých lomů. Vznikla jezera Morzysław, Gosławice, Pątnów, Kazimierz, Lubstów, Jóźwin II B, Drzewce a Tomisławice o celkové rozloze přes 2650 ha.

Také polské rekultivační projekty cílí na rekreační využití. U obce Kleczew vzniká kolem jezera v lomu Kazimierz rekreační park a pláž, jiné zatopené lomy slouží sportovnímu rybaření či dokonce leteckému sportu (na rovné ploše výsypky u jezera Kazimierz stojí letiště místního aeroklubu).

Polsko zároveň chystá gigantické nové jezero na místě dnešního největšího polského hnědouhelného dolu Bełchatów. V této lokalitě mají po ukončení těžby vzniknout dvě spojená jezera o celkové vodní ploše cca 4000 ha a hloubce až 170 m, čímž půjde o nejhlubší a jedny z největších jezer v Polsku.

Za zmínku stojí i další evropské regiony, kde se z uhelných lomů stala jezera. Ve Španělsku se například v letech 2008–2012 zatopil obří povrchový důl As Pontes v Galicii. Vzniklo zde největší jezero Španělska o rozloze 865 ha a objemu 547 mil. m³ vody. Dnes nabízí As Pontes nejen pláže a možnosti vodních sportů, ale i překvapivě bohatou přírodu. Výsypky kolem jezera zarostly vegetací a byly zaznamenány stovky druhů rostlin a živočichů, které oblast znovu osídlily. Podobně v Německu u města Görlitz vzniklo rekultivací dolu Berzdorf jezero Berzdorfer See využívané ke koupání.

Umělá jezera po těžbě uhlí tak najdeme od Británie (menší zatopené lomy v pánvi Durham či v Yorkshiru) přes střední Evropu až po jižní Evropu. Trend je zřejmý. Tam, kde se dříve těžilo uhlí, dnes převažuje voda a zeleň.

Nová krajina, klima i společenský efekt

Proměna uhelných dolů v jezera má zásadní význam z několika hledisek. Krajinotvorně jde o obnovení estetické a rekreační hodnoty území. Namísto poničené "měsíční krajiny" vznikají vodní plochy obklopené zelení. Nová jezera pomáhají zlepšit mikroklima regionu. Vodní hladina zvlhčuje a ochlazuje okolní vzduch v parném létě a snižuje prašnost. Zároveň představují rezervu vody v krajině, což je v době častějších epizod sucha cenné. Plochy mohou doplňovat spodní vody nebo sloužit pro závlahu.

Z hlediska ochrany přírody tyto vodní plochy vytvářejí nové mokřadní biotopy. Jak ukazují příklady z Mostu či As Pontes, jezera si nacházejí cestu do místních ekosystémů: osidlují je vodní ptáci, obojživelníci, bezobratlí i ryby a v okolí bují vegetace. Některé zatopené lomy se tak staly náhradou za ztracené přírodní mokřady, kterých je v průmyslových oblastech často nedostatek.

V neposlední řadě je tu společenský a ekonomický přínos. Regiony dříve závislé na těžbě uhlí získávají novou perspektivu v podobě turistiky a rekreace. K jezerům míří návštěvníci za koupáním, vodními sporty, rybolovem či cykloturistikou. Vznikají nové podnikatelské příležitosti – půjčovny vybavení, kempy, penziony, plážové areály. Místním obyvatelům se zvyšuje kvalita života: mají v blízkosti místo pro odpočinek a sport. Například oblast Lužických jezer se profiluje jako ráj aktivní dovolené.

Díky těžbě uhlí sice v minulosti vznikly rozsáhlé zásahy v krajině, ale člověk je dokázal zahojit vodou. Nová jezera v Evropě jsou důkazem, že i průmyslem poznamenaná země může znovu rozkvést. Vzniklo již několik desítek těchto jezer a další obří vodní plochy se plánují.