Ostrava mezi vodou, uhlím a ocelí
Od kulturních center přes přírodní rezervace až po moderní průmyslové zóny. Ostravsko má za sebou příběh velkého zlomu. Region po staletí formovala těžba černého uhlí a těžký průmysl. Jejich konec znamenal zásadní proměnu krajiny, kde průmyslové areály a těžební plochy získaly nové funkce. Na místě dolů a chemiček dnes stojí kulturní centra, přírodní rezervace nebo nové průmyslové zóny. Podívejte se na místa, která se proměnila k nepoznání.
Region, který změnil tvář: kultura, příroda a vzpomínka na uhlí
Nejvýraznější proměnou prošla Dolní oblast Vítkovice. Z bývalých hutí a koksovny se stalo kulturní a vzdělávací centrum, které navštěvuje přes 1,5 milionu lidí ročně. Konají se zde koncerty, konference i festival Colours of Ostrava, který navštíví ročně statisíce lidí. Projekt se stal symbolem toho, že i těžký průmysl lze přetavit v atraktivní současnost.
Některé lokality získaly novou podobu přirozenou cestou. Heřmanický rybník, původně toxické odkaliště, se díky samočistícím procesům proměnil v cennou přírodní památku. Dnes je významným hnízdištěm pro desítky druhů ptáků, včetně bukače velkého nebo slavíka modráčka. Jde o největší vodní plochu na Ostravsku s rozlohou 250 hektarů, která se stala vyhledávaným místem pro ornitology i rekreační návštěvníky.
Součástí proměny Ostravska je i snaha o zachování paměti. Landek Park, umístěný v areálu nejstaršího ostravského dolu Anselm, nabízí hornické muzeum, prohlídky štol i historické techniky. Každoročně jej navštíví přes 100 tisíc turistů a stává se tak jedním z hlavních míst, kde si lidé připomínají, že uhlí bylo po více než 160 let součástí identity regionu.
Obří koksovna Karolina v centru Ostravy, která fungovala od roku 1858 až do roku 1987, byla po uzavření dlouhá léta jedním z největších brownfieldů v Česku. Po náročné sanaci se proměnila v moderní čtvrť s obchodním centrem, parky a rezidenční výstavbou. Na místě, kde kdysi stály industriální stavby, dnes žijí tisíce lidí.
Otázka identity regionu po uhlí
Těžba uhlí byla po více než sto padesát let symbolem Ostravska. Dala lidem práci, ale zároveň přinesla těžké ekologické i sociální důsledky. Po jejím konci se region musel znovu nadechnout a hledat jinou tvář. Zmizela role "ocelového srdce republiky" a nastoupila otázka: čím může být Ostravsko dnes? Ostravsko ukazuje, že transformace není nikdy snadná, ale je možná. V krajině i v životě lidí zůstaly stopy těžkého průmyslu, ale zároveň se tu otevírají nové příběhy. Je důležité nezapomenout na minulost – bez ní bychom nepochopili současnost. A právě díky tomu lze tvořit budoucnost vědomě: s respektem k přírodě, lidem i průmyslovému dědictví, které zůstává součástí identity regionu.
