Paul Kupelwieser a dělnické kolonie: Jak Ostrava předběhla Baťu
Na Ostravsku se o dělnických koloniích mluví většinou v souvislosti s těžbou uhlí a šedivým průmyslovým prostředím. Jenže právě tady, ve Vítkovicích, vznikl jeden z nejodvážnějších projektů moderního bydlení v českých zemích. A to zásluhou Paula Kupelwiesera.
Červené cihly, které změnily Ostravu
Když v roce 1876 nastoupil třiatřicetiletý rakouský manažer Paul Kupelwieser do čela Vítkovických železáren, čekal ho nelehký úkol. Okolí závodu připomínalo spíš rozrůstající se vesnici než město. Dělníci se tísnili v provizorních ubytovnách a chyběla jakákoli koncepce. Kupelwieser, ovlivněný zkušenostmi z rakouských a německých průmyslových center, přišel s vizí, která Ostravu proměnila k nepoznání: vytvořit Nové Vítkovice – satelitní město, kde by lidé nejen pracovali, ale i důstojně žili.
Kupelwieser prosadil systematickou výstavbu řadových domků z červených cihel, které se brzy staly symbolem Vítkovic. Bylo jich hned několik typů: Štítová kolonie – dvojdomky se zahrádkami, jejichž zdobené štíty dodnes přitahují pozornost. U-hausy – pavlačové domy ve tvaru písmene U, vhodné pro svobodné dělníky nebo menší rodiny. I-hausy – jednodušší lineární zástavba, z níž část zanikla za války.
Kolonie nebyly jen "noclehárnami". Každá rodina měla k dispozici malou zahrádku, což umožňovalo soběstačnost a vytvářelo prostředí bližší vesnickému než anonymním kasárnám.
Kupelwieser nebudoval jen domy, ale celou infrastrukturu. Do několika let vyrostla radnice, kostel sv. Pavla, tržnice, školy, jesle i hostinec. Vodárenská věž zásobovala nejen domácnosti, ale i splachovací toalety, což byl v té době nevídaný komfort. Díky jednotnému stylu červeného režného zdiva působily Nové Vítkovice jako ucelené město, které se v ničem nelišilo od moderních průmyslových aglomerací západní Evropy.
Odkaz ostravského Tomáše Bati
Z dnešního pohledu se Kupelwieserovy kolonie jeví jako předobraz toho, co o několik desetiletí později proslavil Tomáš Baťa ve Zlíně. Myšlenka, že podnik je odpovědný nejen za pracovní podmínky, ale i za životní prostředí svých zaměstnanců, byla na svou dobu mimořádně pokroková. V době svého rozkvětu poskytovaly Vítkovice bydlení až pro 20 tisíc lidí. Bylo to město ve městě, a pro mnohé dělníky také poprvé možnost žít v relativním komfortu, s přístupem k čisté vodě a sociálním zázemí.
Paul Kupelwieser odešel z Vítkovic v roce 1893, zemřel v roce 1919. Jeho dílo ale přetrvalo. Některé jsou rekonstruované a staly se vyhledávanými rezidenčními čtvrtěmi, jiné chátrají a připomínají, jak snadno může historický odkaz upadnout v zapomnění.
Dnes jsou červené cihlové kolonie ve Vítkovicích nejen kulturní památkou, ale i inspirací. V době, kdy se znovu diskutuje o dostupném a komunitním bydlení, působí Kupelwieserova vize překvapivě aktuálně. Možná bychom jen měli přestat říkat, že "Baťa byl první". V Ostravě totiž tahle cesta začala už před ním.