Po těžbě přichází otázka: komu patří úspory z obnovy krajiny?
Ukončení těžby v lomu ČSA pod zámkem Jezeří představuje symbolický milník pro celé podhůří Krušných hor. Éra hnědého uhlí, která zde trvala od 19. století a zásadně formovala regionální ekonomiku i krajinu, se uzavírá. S koncem těžby však přichází nejen proměna území, ale také spor o to, co má být skutečnou kompenzací za desítky let dobývání nerostného bohatství. Zatímco stát a těžební společnost řeší výklad dohod a výši finančních prostředků, obce v okolí lomu řeší praktičtější otázku: jak znovu nastartovat život v území, které těžba dlouhodobě ovlivňovala.
Podle schválených plánů má větší část lomu projít sanacemi a rekultivacemi v režii těžařů, přibližně třetina území se stala národní přírodní památkou založenou na principu přirozené sukcese. Zapojení přírody do obnovy území je vnímáno jako moderní přístup – nejen jako environmentální přínos, ale také jako ekonomicky méně nákladná varianta oproti technickým rekultivacím. Právě zde vzniká jádro současného sporu. Přirozená obnova snižuje náklady oproti původně plánovaným technickým zásahům, a vyvstává tak otázka, komu mají úspory z levnější rekultivace vlastně patřit.
Těžební společnost deklaruje, že úsporu – zhruba 500 milionů korun – chce předat státu formou daru, a to prostřednictvím převodu pozemků, daně a finančního příspěvku. "Na rekultivace a sanace zbytkové jámy lomu ČSA ještě musíme vynaložit 1,8 mld. korun oproti plánovaným 2,3 mld. Rozdíl 466 milionů korun si nenecháme, ačkoliv bychom mohli. K podobným částkám dospěly státem zadané studie z let 2022 a 2023. Vláda schválila, že úspora bude předána ve formě pozemků, daně a peněžního příspěvku," uvedl generální ředitel těžebních společností ze skupiny Sev.en Česká energie Petr Lenc. Výše úspory i samotná forma převodu se však staly předmětem pochybností a politických debat. V krátké době má být vypracován další nezávislý znalecký posudek, který stanoví konečnou cenu převáděných pozemků, a celý proces se podle zástupců těžební společnosti zadrhl na postupu Ministerstva životního prostředí.
Starostové mají projekty připravené
Zatímco stát a firma řeší právní a finanční parametry dohody, obce řeší konkrétní budoucnost svého území. Se Státním fondem životního prostředí jednaly již v únoru o mechanismu, jak by se prostředky mohly k regionu dostat. Starostové přitom s finanční podporou počítají v rozpočtech již od loňského roku a mají připravené projekty, které by měly pomoci obnovit infrastrukturu i kvalitu života v obcích, jež byly těžbou dlouhodobě poznamenány.
"Už od loňského roku máme jasno, na co případnou dotaci využijeme. V obci plánujeme postavit bytový dům a dům s pečovatelskou službou. O tom, že je to dar, jehož výše zatím není jasná, víme od samotného začátku. Zaznělo to na každé schůzce a každém jednání, které jsme k této věci jako starostové absolvovali. Ať už přímo u těžební společnosti, nebo později s ministerskými úředníky či se SFŽP. Neřeším tedy, kolik nám těžař daruje, i když samozřejmě čím více, tím lépe pro obec. Důležité je, že peníze zůstanou v regionu. Byl bych rád, kdyby se už konečně přestalo o výši daru spekulovat a došlo k dohodě, abychom mohli peníze, se kterými jsme už počítali, využít na projekty v našich obcích," říká starosta Vrskmaně Václav Hora.
O tom, že se jedná ze strany těžební společnosti skutečně o dar, nepochybuje ani starosta Vysoké Pece Milan Čapek: "Peníze chceme využít pro stavbu školy v obci. To, co se aktuálně kolem výši daru děje, považuji jen za mediální kampaň, která ve finále nepoškozuje ani tak těžaře, jako nás obce. My s darem počítáme už od loňského roku a potřebujeme vědět, kdy a kolik tedy vlastně dostaneme. I zastupitele jsem upozorňoval na to, že dar je nenárokový a kolik nám těžební společnost dát, závisí jen na rozhodnutí dárce. Všechny ostatní úvahy a spekulace celý proces jen zdržují."
Redakce projektu Krajina 2.0 oslovila s dotazy k celé situaci opakovaně jak hejtmana Ústeckého kraje Richarda Brabce, tak starostu Horního Jiřetína Vladimíra Buřta. Zajímalo nás, jak spor o prostředky vnímají oni, zda má kraj ambici aktivně vstupovat do procesu a kdy mohou obce očekávat vyhlášení dotačního programu. Do uzávěrky článku jsme však odpovědi neobdrželi.
Vladimír Buřt, jehož obec byla s lomem ČSA po desítky let spojena, dlouhodobě vystupuje jako hlas obcí, které chtějí mít možnost rozhodovat o své budoucnosti i po konci těžby. V debatách o financování transformace regionu zdůrazňuje, že pokud mají prostředky skutečně pomoci území po uhlí, musí být jejich cesta jednoduchá a průhledná: "Princip má být jednoduchý… Peníze by k nám měly jít přes Státní fond životního prostředí," uvedl v rozhovoru pro Deník N (30. 12. 2025).
Nastavení pravidel pro posttěžební území
Případ lomu ČSA přitom přesahuje hranice jednoho regionu. Jde o jednu z prvních situací, kdy se v praxi řeší, jak naložit s úsporami vzniklými díky přirozené obnově krajiny místo technických rekultivací. Výsledek jednání může vytvořit precedent pro další uhelné regiony v Česku. Otázka totiž nezní pouze, jak má vypadat krajina po těžbě, ale také kdo má profitovat z úspor, které transformace přinese. Konec uhlí tak není jen environmentálním a energetickým tématem, ale i testem toho, jak spravedlivě a systémově bude nastavena podpora regionů, které po těžbě zůstávají – a které budou nést její důsledky i příležitosti i v budoucnu.