Poslední hlubinný důl v Česku. Příběh Dolu ČSM, který uzavřel 250 let hornické historie
Ve Stonavě na Karvinsku stojí šachta, která symbolicky uzavřela jednu z nejdelších kapitol českého průmyslu. Důl ČSM, poslední aktivní černouhelný důl v České republice, ukončil těžbu na přelomu ledna a února letošního roku. S jeho uzavřením skončila i hlubinná těžba černého uhlí v zemi, která trvala přibližně 250 let. Nešlo přitom jen o jeden provoz. Důl byl posledním aktivním dolem ostravsko-karvinského černouhelného revíru, kde v minulosti fungovaly desítky šachet.
Od milionů tun k postupnému útlumu
Výstavba Dolu Československé mládeže začala 1. září 1958. Samotné hloubení důlních jam bylo dokončeno v roce 1965 a první uhlí zde bylo vytěženo 16. prosince 1968.
Důl byl navržen jako moderní hlubinný provoz. Uhlí se zde těžilo z hloubek přesahujících jeden kilometr a důlní pole se rozkládalo na území několika obcí včetně Stonavy, Karviné, Albrechtic a Chotěbuzi. Provoz zahrnoval závody ČSM sever a ČSM jih a také úpravnu uhlí, kde se uhlí třídilo a připravovalo pro další dopravu po železnici nebo silnici.
Stejně jako celý těžební sektor prošel důl výraznými změnami po roce 1989. V roce 1990 byl vyčleněn z koncernu OKD a stal se součástí společnosti Českomoravské doly, která vznikla v rámci privatizace těžebního průmyslu. V roce 2005 se Důl ČSM opět vrátil pod společnost OKD a postupně se stal jejím posledním aktivním dolem.
V době největšího rozmachu patřil mezi významné producenty uhlí v regionu. Roční těžba se v minulosti pohybovala kolem 2,5 milionu tun černého uhlí. V roce 2025 už šlo přibližně o 1,1 milionu tun. Za více než šest desetiletí provozu důl vyprodukoval přibližně 124 milionů tun uhlí.
Pod zemí přitom vznikla rozsáhlá infrastruktura. Celková délka důlních chodeb přesáhla 1000 kilometrů. Na konci provozu se ale aktivně využívala už jen menší část této sítě.
Jak vlastně vypadala práce pod zemí
Těžba v hlubinném dole nebyla jen o šachtě. Horníci po sfárání často urazili ještě několik kilometrů podzemními chodbami, než se dostali na pracoviště. Samotné dobývání probíhalo v tzv. porubech – dlouhých stěnách, kde uhlí postupně odřezávaly dobývací kombajny.
Uvolněné uhlí dopravníky převážely k těžní jámě, odkud putovalo na povrch. Technologie byla silně mechanizovaná, ale pracovní podmínky zůstávaly náročné. Teploty v hlubších patrech mohly dosahovat desítek stupňů Celsia a prostředí bylo vlhké a prašné.
Důl byl rozdělen na severní a jižní část, každou s vlastním ventilačním systémem, který zajišťoval přívod čerstvého vzduchu a odvod důlních plynů.
Proč těžba skončila
O ukončení těžby se rozhodlo postupně. V roce 2022 bylo potvrzeno, že provoz dolu bude prodloužen do roku 2025, s definitivním ukončením těžby na začátku roku 2026. Konec provozu byl důsledkem především ekonomické nerentability těžby. Rostoucí náklady na dobývání uhlí ve velkých hloubkách se kombinovaly s klesajícím významem uhlí v energetice a průmyslu.
Těžba byla definitivně ukončena po noční směně z 31. ledna na 1. února 2026. Symbolický poslední vozík uhlí byl vyvezen 4. února 2026. Ukončením těžby práce v dole neskončily. Následovala fáze technické likvidace, která má podle plánů trvat přibližně do roku 2028.
Ta zahrnuje demontáž technologií, zabezpečení podzemních prostor, uzavírání důlních děl a dlouhodobý monitoring stability podzemí. Z podzemí se postupně odstraňuje těžební technika a část materiálu se recykluje nebo využívá jinde v průmyslu.
Součástí procesu je také zajištění důlních plynů a bezpečnostní opatření, která mají zabránit rizikům spojeným s opuštěnými důlními prostory. Uzavření dolu tak není jednorázová událost, ale dlouhodobý technický proces, který bude pokračovat ještě několik let.