Příběh Radovesické výsypky

Krajina mezi Bílinou, Kostomlaty pod Milešovkou a Štěpánovem nese dodnes stopy velké proměny. Radovesická výsypka, která vznikla v 60. letech 20. století jako úložiště nadložních zemin z lomu Bílina, patří dnes k nejrozsáhlejším rekultivačním plochám v České republice. Zde je její příběh.

Rozhodnutí o vybudování Radovesické výsypky padlo v roce 1966. Cílem bylo uložit skrývku z tehdejšího velkolomu Maxim Gorkij, klíčového zdroje hnědého uhlí pro energeticky náročné hospodářství. Pro realizaci byla zvolena varianta využívající údolí Lukovského potoka, které poskytovalo potřebnou kapacitu i možnost zasypání jámy zaniklého Lomu Alois Jirásek u Chudeřic. V důsledku z mapy zmizelo pět obcí – Dřínek, Hetov, Chotovenka, Lyskovice a Radovesice, a zhruba sedm tisíc obyvatel se muselo přesídlit do okolních měst. Materiál se na výsypku ukládal v letech 1969 až 2003.

S výsypkou byl spojen i jeden z nejzajímavějších technických projektů své doby. Jedná se o betonový most zvaný mezi místními "Pasovka". Postaven byl mezi lety 1964 a 1967 a se svou délkou přes jeden kilometr patřil vedle Negrelliho viaduktu k nejdelším mostům tehdejšího Československa. Most sloužil pásovému dopravníku, který přivážel materiál z lomu do výsypky. Většina mostu byla zbourána v letech 2010–2011, zůstala však symbolem éry, kdy se krajina přetvářela v měřítku nebývalém.

Po skončení sypání bylo nutné upravit odvodnění a stabilizovat svahy. Po deštích v roce 1994 došlo dokonce k sesuvu půdy, který poškodil část dopravníku. Od 80. let začala postupná rekultivace a výsypka se stala nejen příkladem technického zvládnutí obrovského zásahu do krajiny, ale také unikátní přírodní laboratoří.

Na vybraných plochách se zde nechala příroda postupně obnovit sama – tzv. sukcesí. Tím se Radovesická výsypka stala cenným územím pro studium přirozeného vývoje rostlin a živočichů v podmínkách chudých na živiny. Dnes zde žijí i vzácné druhy, které by v běžné zemědělské krajině nenašly útočiště.

Rekultivace: návrat lesa, vody i života

První lesnické rekultivace začaly v roce 1986. Lesy zde mají především ochrannou funkci – pomáhají zadržovat vodu, chrání půdu a přispívají ke stabilitě svahů. Zemědělská rekultivace využívá travní porosty, protože v prostoru výsypky chybělo dostatek ornice. Ve sníženinách vznikla i řada menších vodních ploch, které se staly přirozeným domovem mnoha živočišných druhů.

Dvě rozsáhlé plochy o rozloze 54 hektarů byly ponechány zcela bez zásahu, po více než dvaceti letech přirozeného vývoje byly vyhlášeny významným krajinným prvkem. Jinde naopak pokračují cílené rekultivační práce, aby bylo možné území využívat i hospodářsky či rekreačně.

Radovesická výsypka dnes není jen technickou památkou a ekologickou laboratoří, ale také atraktivní rekreační oblastí. Z Bíliny do Kostomlat pod Milešovkou vede nová silnice lemovaná šestikilometrovou cyklostezkou. Pro pěší je zde připravena naučná trasa dlouhá přes deset kilometrů, která seznamuje návštěvníky s historií zaniklých obcí, s místní faunou, flórou i geologií. Cestou se otevírají výhledy na Krušné hory i průmyslovou krajinu Mostecka.

Obec Hrobčice plánuje vybudování informačního centra, které připomene osudy zaniklých vesnic a vývoj celé krajiny.