Průmyslová rekultivace: Když krajina dostane druhou šanci – a novou funkci

Rekultivace se obvykle spojuje s návratem přírody. Mluvíme o loukách, remízcích, oživlých mokřadech a druhové pestrosti. Ale existuje i jiný scénář. Takový, kde krajina nezůstane divoká, ale začne znovu sloužit člověku – chytře, funkčně a s ohledem na své limity. Průmyslová rekultivace je cestou, jak využít území zasažené těžbou novým způsobem – pro logistiku, výzkum nebo výrobu – a přitom ho dál držet v rovnováze s krajinou okolo.

Když příroda není jediná odpověď

Ne každé území je vhodné pro návrat k přirozenému stavu. Některé lokality jsou po těžbě výrazně narušené – chybí jim stabilní podloží, zdroje vody nebo propojení s okolní krajinou. V takových místech může být přirozená sukcese pomalá nebo prakticky nemožná. Právě zde může být na místě uvažovat o jiném typu využití – takovém, které má smysl ekonomický i sociální, a přitom neznamená další ekologickou zátěž.

Klíčem je citlivé plánování. Aby průmyslová rekultivace fungovala, musí být od začátku součástí dlouhodobé strategie. Není to jen o navážce a vyrovnání terénu – důležitá je infrastruktura, hydrologické řešení, péče o zeleň a plán pro budoucí údržbu. Dobře promyšlený projekt může vzniknout ve spolupráci odborníků z oblasti krajinné architektury, geotechniky i urbanismu – a výsledkem může být prostor, který je bezpečný, stabilní a funkční.

Příklad z Lužice: slunce místo uhlí

Inspirací může být německá Lužice. Oblast, kterou desítky let formovala těžba hnědého uhlí, prochází výraznou proměnou. Na místě bývalých dolů dnes vznikají solární parky a výzkumná centra zaměřená na energetiku budoucnosti. Terén, který byl dříve narušený a nepoužitelný, se zapojuje zpět do fungování regionu. Obnova krajiny tu není jen návratem přírody – ale příležitostí pro nový rozvoj, který nezatěžuje dosud nedotčené oblasti.

Takové využití má i praktické výhody. V blízkosti jsou dopravní tahy, plochy jsou připravené pro zátěž, bývalé doly mají napojení na energetickou infrastrukturu. Pokud se dobře navrhne zelená infrastruktura a respektují se limity lokality, může být výsledek příkladem toho, jak může být průmysl sousedem krajiny – a ne jejím protivníkem.

Co znamená "dobrý přístup"?

Dobrá průmyslová rekultivace není o betonování a zahlazování stop. Naopak – měla by navazovat na charakter místa. Znamená to počítat s vodními prvky, zelenými pásy, stabilizací půdy a dlouhodobou bezpečností. Znamená to nepokoušet se všechno "opravit", ale hledat nový význam a rovnováhu.

Zároveň je potřeba si přiznat, že průmysl není vždy špatné slovo. V kontextu rekultivace může znamenat práci, infrastrukturu, nové funkce pro region. Pokud se projekt navrhne s respektem a rozmyslem, může být průmyslová rekultivace udržitelnou odpovědí – a také prevencí další zástavby zelených polí.

Neexistuje jedno správné řešení

Rekultivace není šablona. Každé území potřebuje individuální přístup. Někde dává smysl pustit krajinu k samovolnému vývoji a podporovat biodiverzitu. Jinde je naopak vhodné podpořit sociální nebo ekonomické využití, které posílí stabilitu regionu. Důležité je, aby rekultivace nebyla jen technickým řešením. Ale promyšleným rozhodnutím, které reflektuje konkrétní místo, historii těžby i budoucí potřeby lidí.

Dává to smysl

Krajina po těžbě nemusí být jen břemenem. Může být příležitostí. Ať už jde o nové přírodní biotopy nebo plochy pro fotovoltaiku, výzkum nebo výrobu – důležité je, aby rekultivace dávala smysl. Ekologický, sociální i ekonomický. Právě to je podstata Krajiny 2.0.

Zdroje:

• Energytransition.org – Brown to Green: Germany's pockmarked Lausitz becomes a solar powerhouse
• Kopecká, L. (2021). Rekultivace krajiny v ČR. Ústav výzkumu globální změny AV ČR.
• MŽP: Strategie rekultivace území po těžbě, 2020.