Ropucha krátkonohá nachází domov v sukcesních plochách

Na první pohled možná působí posttěžební krajina jako pusté místo. Prvním zvířatům a rostlinám tam dělá společnost hlavně písek, hlína a kaluže. Ale právě tady začíná fascinující proces přirozené obnovy.

A jsou druhy, které si v této fázi sukcese libují. Jedním z druhů, který dokazuje, že příroda zvládá regeneraci bez lidského zásahu, je ropucha krátkonohá (Epidalea calamita).

Tento drobný obojživelník patří mezi ohrožené druhy Evropy. I u nás je výrazně ohrožena. Přes den se ráda zahrabává do vlhkého písku. Miluje otevřenou krajinu, písčitý povrch a mělké tůně, které se po dešti brzy vysuší. Takové prostředí dnes téměř vymizelo, ale vzniká znovu právě v bývalých lomech a výsypkách, které byly ponechány samovolnému vývoji.

Ropucha krátkonohá nedorůstá do větší délky než 8 cm. Má velmi krátké zadní nohy, proto neskáče a pohybuje se namísto toho lezením. Poznáte ji však nejen díky nohám, ale také podle žlutobílého nebo bílého proužku uprostřed hřbetu a zelené duhovky oka.

Představuje typický pionýrský druh, který osidluje biotopy v raných fázích vývoje. Vyžaduje přítomnost narušovaných ploch bez vegetace. Živí se malými bezobratlými, například hmyzem pavouky a žížalami.

Na rozdíl od technických rekultivací, kde se půda hned zalesní nebo zatravní, přírodní sukcese umožňuje vznik mozaiky rozmanitých biotopů. V takových podmínkách mají šanci nejen ropuchy, ale i vzácní brouci, ptáci a rostliny, kteří z běžné krajiny téměř vymizeli.

Příběh ropuchy krátkonohé je připomínkou, že někdy je nejlepším řešením důvěřovat přirozenému rytmu krajiny.