Salomon Mayer Rothschild a éra koňské dopravy

V 19. století se koňská doprava stala neodmyslitelnou součástí těžby ve střední Evropě. Také v podnicích spravovaných Rothschildy na Moravě a ve Slezsku byla symbolem modernizace, která navazovala na britské a německé průmyslové vzory. V rámci habsburské monarchie šlo o součást technologické proměny, která zásadně změnila způsob, jakým se pod zemí dopravovalo uhlí, ruda i kámen.

Síla pod zemí

Než doly ovládly parní stroje, spoléhalo se při dopravě na sílu koní. Zvířecí tah představoval na svou dobu výrazný technologický posun – byl efektivní, spolehlivý a bezpečnější než používání parních strojů v uzavřených šachtách.

V první polovině 19. století byla těžba stále z velké části ruční. Horníci tahali vozíky, pytle či sudy sami nebo s pomocí jednoduchých kladek. Koně, silní a učenliví, znamenali obrovský krok vpřed. Dokázali táhnout těžké vozíky s rudou či uhlím, udržet stabilní tempo a nevyžadovali palivo, které by mohlo být v dole nebezpečné.

V britských, polských i rakouských dolech byli známí jako pit ponies – koně nebo poníci, kteří často žili v podzemí po dlouhé měsíce. Měli vlastní stáje, ošetřovatele i pevně vymezené trasy.

Používání koní v dolech je doloženo už v 18. století v severní Anglii (např. Durham) a postupně se rozšířilo do celé Evropy – do Německa, Polska (např. solné doly Wieliczka) i na území dnešního Rakouska. Ve střední Evropě se metoda prosadila v průběhu 19. století, kdy došlo k rozvoji těžby a železářství, a stala se součástí modernizace průmyslového provozu.

Rothschild a koně pod zemí

Salomon Mayer Rothschild spravoval rozsáhlé železářské a horní podniky na Moravě a ve Slezsku, především v okolí Vítkovic, Ostravy a Karviné, kde vznikala jedna z nejmodernějších těžebních oblastí monarchie. Koňská doprava byla v jeho podnicích součástí provozu, stejně jako zavádění parních strojů nebo nových forem organizace práce. Doložená je například u dolu Karolina, odkud se od roku 1856 převáželo uhlí po koňské dráze do Vítkovických železáren. O dva roky později byl systém nahrazen parním provozem.

Také v dalších ostravských dolech, včetně těch spravovaných rodem Rothschildů, se koně v podzemí postupně uplatnili při dopravě vozíků s uhlím. Podle regionálních kronik a hornických svědectví sloužili v ostravském revíru až do první třetiny 20. století. Podle hornického vyprávění, které zachycuje i video z dolu Eduarda Urxe v Landek Parku, patřil Salomon Mayer von Rothschild k podnikatelům, kteří na své "podzemní pomocníky" nezapomínali. Říká se, že o Vánocích nechával doly na několik dní uzavřít a koně vytáhnout na povrch, aby si po roce práce v temnotě mohli odpočinout a znovu spatřit denní světlo.

S rozvojem parních a později elektrických lokomotiv koňská doprava postupně mizela. Na Ostravsku však zůstala v provozu překvapivě dlouho, některé doly ji používaly ještě ve 30. letech 20. století. Po koních tak zůstala nejen technická stopa, ale i příběh o partnerství, které drželo důlní svět pohromadě.