Sto let ohně. Jak se zrodila a zanikla Žofinská huť

Žofinská huť představuje jeden z důležitých symbolů industriální minulosti Ostravy. Jejíexistence byla neoddělitelně spjata s černouhelným revírem, i když samotná huť uhlí netěžila. Vznikla v době, kdy se Ostrava rychle proměňovala v těžko-průmyslové centrum monarchie, a umístění v těsné blízkosti tehdejší jámy Karolina nebylo náhodné. Naopak šlo o klíčový prvek jejího fungování.

Huť vznikla v letech 1872–1873 z iniciativy bankovního domu Rothschildů. Podnik měl ambici rozšířit výrobu surového železa a využít výhody regionu, kde byla těžba uhlí i výroba koksu doslova "za plotem". V listopadu 1873 proběhla první tavba v nové vysoké peci skotského typu, avšak krátce poté přišla hospodářská krize a provoz musel být na několik let utlumen.

Oživení nastalo až v 80. letech, kdy Žofinskou huť vykoupilo Vítkovické horní a hutní těžířstvo. Právě tehdy vznikl komplex tří vysokých pecí: druhá byla uvedena do provozu roku 1883 a třetí v roce 1889. Huť byla postupně propojena kolejovou sítí s koksovnami a pudlovnami, což umožňovalo přímou dodávku koksu a dopravu surovin bez zbytečných logistických ztrát. Právě zde se naplno ukázala její vazba na těžbu uhlí: černé uhlí z místních dolů se měnilo na koks v přilehlých provozech a ten pak proudil do vysokých pecí, které stály jen několik desítek metrů od těžebních věží.

Přestože Žofinská huť nikdy nebyla dolem, její životní cyklus určovala těžba v jejím okolí. Stála v na území, kde se na malém prostoru soustřeďovaly doly, koksárny, hutě, sklady i železniční vlečky. Šlo o typický průmyslový organismus 19. století: jeden provoz končil tam, kde začínal druhý, a všechny byly závislé jeden na druhém. Uhlí pohánělo koksovny, koks vysoké pece, a železo vzniklé v Žofinské huti dále putovalo do sléváren a strojíren.

Provoz huti pokračoval téměř sto let, až do 15. března 1972, kdy byl proveden poslední odpich. V následujících letech byla většina areálu zbourána, do současnosti se dochovaly především budovy bývalé energetické ústředny, dnes známé jako Dvojhalí. Ty dodnes připomínají, jak rozsáhlý a technologicky propojený byl tento průmyslový komplex.

Žofinská huť je tak symbolem éry, kdy právě černé uhlí a hutnictví formovaly podobu regionu. Její příběh ukazuje, že těžba uhlí nebyla jen těžební činností, ale základem celého průmyslového ekosystému, bez něhož by Žofinská huť nikdy nemohla vzniknout ani fungovat.