Vratička heřmánkolistá – drobná kapradina s neobyčejným životním cyklem

Vratička heřmánkolistá (Botrychium matricariifolium) je drobná kapradina dosahující výšky jen kolem 6–20 cm. Patří do čeledi hadilkovitých (Ophioglossaceae) a je tak příbuzná známější vratičky měsíční (Botrychium lunaria). Vyskytuje se ostrůvkovitě na suchých, živinami chudých půdách v Evropě a východní části Severní Ameriky.

V České republice představuje kriticky ohrožený druh. Ačkoliv historicky rostla roztroušeně v různých částech ČR, dnes je známá už jen z několika málo lokalit, převážně v pohraničních horských oblastech. Na první pohled navíc vůbec nepřipomíná běžnou kapradinu, tvoří totiž jen jediný členěný list vyrůstající ze země. 

Stanoviště

Vratička heřmánkolistá roste zejména na kyselých, nevápnitých a minerálně chudých půdách. Typicky se jedná o suché borové lesy, louky či okraje cest a lesů. Vyhledává stanoviště s řídkou vegetací, neboť je konkurenčně slabá a z hustě zarostlých míst postupně mizí. Dokáže proto využívat různá narušená prostředí; byla zaznamenána dokonce i na opuštěných posttěžebních plochách ponechaných přirozené sukcesi, kde jí vyhovoval otevřený prostor.

Životní cyklus vratičky heřmánkolisté

Tato kapradina má velmi zvláštní životní cyklus. Z výtrusu nejprve vyklíčí drobný podzemní prokel (gametofyt), který žije pod povrchem půdy a není schopen fotosyntézy. Mladá rostlinka tak může zůstat ukrytá pod zemí pět až deset let, aniž by vytvořila nadzemní list. Od samého počátku je totiž zcela závislá na symbióze s půdní houbou – její kořínek postrádá jemné kořenové vlásky a nedokáže sám přijímat živiny, takže veškerou výživu získává prostřednictvím mykorhizy s houbou.

Teprve po letech se na jaře objeví nadzemní část rostliny, drobný zelený list. V níže položených oblastech vyráží obvykle během dubna, zatímco v horách se objevuje později, až v průběhu května či června. Tato nadzemní fertilní část nese drobné kulovité výtrusnice, jejichž výtrusy dozrávají a uvolňují se do okolí na začátku června; ve vyšších polohách až na přelomu června a července.

Poté nadzemní část odumírá a rostlina na zbytek roku mizí z dohledu. Díky svému drobnému vzrůstu a převážně podzemnímu způsobu života je vratička heřmánkolistá velmi nenápadná a často uniká pozornosti. To ztěžuje mapování jejích populací v terénu i aktivní ochranu tohoto kriticky ohroženého druhu.