Vzácní obyvatelé hnědouhelných výsypek

V místech, na kterých se kdysi těžilo uhlí, se dnes může skrývat nový poklad. Je ním bohatý a pestrý svět drobných živočichů. Výsypky po hnědouhelné těžbě, především ty, které neprošly technickými úpravami, se mnohdy vyznačují charakteristickými podmínkami. Neobsahují příliš živin, jejich terén je proměnlivý a vegetace řídká.

Právě ale tyto "drsné" podmínky vytvářejí výjimečné stanoviště, v němž se usazují vzácné druhy bezobratlých, které jinde nenajdeme. Plochy, na nichž člověk nechá přírodu postupovat kupředu svým tempem (neboli sukcesní plochy), hostí mnohem vyšší druhovou pestrost než zrekultivované území. Zhruba třetina druhů byla zaznamenána výhradně právě na těchto sukcesních lokalitách.

Dokonce zde došlo i k nálezu druhů, které byly považovány za regionálně vyhynulé. Objevily se však právě v těchto specifických výsypkách. Důležitý prvek, který přispívá k rozmanitosti, jsou různé mikrostanoviště. Těmi rozumíme například otevřené plochy, nerovnosti terénu, substráty s proměnnou zrnitostí, ale i přítomnost mrtvého dřeva či řídká vegetace.

Tato přírodní mozaika umožňuje, aby se na relativně malém území střídaly podmínky, které vyhovují různým druhům. Pokud chceme, aby bývalé výsypky sloužily k posílení biodiverzity, je ideální kombinovat technickou rekultivaci s tou ekologickou – ponechávat místa, na kterých se příroda může rozvíjet spontánně.

Toto sloučení přispívá nejen k ochraně ohrožených druhů, ale taktéž ke stabilitě funkcí v krajině. A ty v konečném důsledku prospívají i nám.