Co to znamená “revitalizace krajiny”?
Pojem "revitalizace" se mnohdy objevuje v souvislosti s městy, řekami, parky či krajinou po těžbě. Přestože slovo samo o sobě může znít jako obecné heslo, ve skutečnosti se jedná o poměrně konkrétní přístup, který usiluje o jeden hlavní cíl: navrátit do krajiny život. A to nejen v podobě zeleně, ale také v podobě funkčního prostoru pro lidi, ekonomiku a dlouhodobě udržitelný rozvoj.
Revitalizace krajiny znamená obnovení ekologických, hospodářských a sociálních funkcí krajiny. Realizuje se jak na rekultivovaných plochách, tak často i v širším území, které navazuje na báňskou, hutnickou nebo průmyslovou činnost. Jejím smyslem je dosáhnout základního principu revitalizace, tedy návratu života do krajiny v nejširším pojetí; návratu přírody i člověka.
A právě tím se revitalizace liší od pojmu "rekultivace". Zatímco rekultivace se mnohdy soustředí na technickou a biologickou obnovu území, revitalizace je vnímána spíše jako nadstavba nad rekultivací. Důvodem je, že řeší i to, jak bude krajiny skutečně fungovat v budoucnu. Pro přírodu, pro místní obyvatele, pro ekonomiku regionu i pro kvalitu života…
Rekultivace vs. revitalizace. V čem je rozdíl?
Rekultivace představuje většinou odpověď na otázku, jak území po zásahu stabilizovat a obnovit. Tento proces může zahrnovat například srovnání terénů, svahy, práci s půdou, výsadbu vegetace, vodní plochy nebo technická opatření, díky kterým má být v rámci přírody území bezpečné a funkční.
Revitalizace jde zase o krok dál a ptá se, co bude následovat. Neřeší pouze to, aby plocha nebyla nebezpečná a například nezarostla. Spíše řeší, jaké funkce má krajina plnit, jak do ní navrátit vodu, biodiverzitu, propojení biotopů, ale také přístupnost, využití pro rekreaci, služby, dopravu, nová pracovní místa nebo bydlení. Právě proto se o revitalizaci mluví jako o procesu, který usnadňuje budoucí resocializaci území, tedy jeho znovuzačlenění do běžného života regionu.
Rozměry revitalizace
Ekologická rovina revitalizace se týká toho, aby krajina znovu fungovala jako živý systém. Typicky se jedná o obnovu nebo zlepšení vodního systému (tedy schopnosti zadržovat vodu, zpomalovat odtok a podporovat vsakování), biodiverzity (tedy návratu rozmanitých druhů rostlin a živočichů a vytvoření mozaiky stanovišť, stability půdy a snížení eroze), kvality prostředí (například omezení prašnosti, hluku a teplotních extrémů) a propojení krajiny, tedy vytvoření migračních tras a koridorů.
V praxi si to můžeme představit například jako obnovu mokřadů, zakládání tůní, citlivé ponechání části území spontánní sukcesi, výsadbu stromových pásů nebo vytvoření pestré struktury biotopů namísto jednolitého řešení.
Revitalizace má i ekonomický rozměr. V regionech poznamenaných průmyslem a těžbou je důležité, aby území po těžbě nebylo jen opravené, ale také aby přinášelo nové příležitosti. Tyto hospodářské funkce mohou zahrnovat rozvoj cestovního ruchu a služeb, vznik nových pracovních míst, podporu lokální podnikatelské infrastruktury, v některých případech také nové využití pro energetiku (například fotovoltaiku na brownfieldech) či zvýšení atraktivity území pro investice a udržení obyvatel.
Revitalizace má také sociální rozměr. Sociální rovina je někdy nejdůležitější a zároveň nejopomíjenější. Území po těžbě totiž není jen krajina, ale také příběh lidí, kteří s ní žili a často nesli dopady těžby v podobě zhoršeného prostředí, hluku, prašnosti nebo omezené dostupnosti krajiny.
Součástí sociálních funkcí revitalizace je proto například navrácení přístupnosti území veřejnosti, vznik míst pro rekreaci, sport a volný čas, zlepšení kvality života v obcích a městech v okolí, posílení identity regionu a vztahu lidí ke krajině i vytváření prostoru pro vzdělávání, komunitní aktivity a lokální spolupráci.
Revitalizace v tomto smyslu není pouze o přírodě, ale také o tom, aby se lidé mohli do krajiny znovu "vracet", používat ji, být na ni hrdí a vnímat ji jako součást svého domova.
A proč je revitalizace důležitá právě v postindustriálních regionech? V územích ovlivněných těžbou a průmyslem představuje revitalizace často nejdůležitější krok směrem k transformaci regionu. Zatímco rekultivace řeší takové "nutné minimum", revitalizace pracuje s dlouhodobou vizí. Umožňuje spojit ekologickou obnovu s ekonomickým a sociálním rozvojem tak, aby krajina opravdu fungovala.
Proto se dá říct, že revitalizace krajiny je proces, který překračuje samotnou obnovu území. Je to strategie, jak z místa, které bylo dlouho definováno průmyslem, vytvořit krajinu se zcela novým smyslem.
Revitalizace jakožto návrat života
Základní princip revitalizace je možné shrnout velmi jednoduše – jde o návrat života do krajiny v tom nejširším smyslu. Nejen návrat přírody, ale i návrat člověka. Krajina po zásahu se má stát místem, které má ekologickou hodnotu, ale zároveň je přístupné, využitelné a podporuje budoucnost regionu.
A právě proto je revitalizace vnímána jako nadstavba nad rekultivací. Nejde zde jen o to, aby území zarostlo vegetací. Naším cílem je, aby území znovu fungovalo; ekologicky, hospodářsky i společensky.