Když někde zazní spojení "posttěžební krajina", většina z nás si pravděpodobně nepředstaví plavky, osušku, lehátka, opalovací krém a odpoledne u vody. Spíše nám přijdou na mysl doly nebo výsypky, které zažily lidský zásah a nyní se snaží o nový život. Avšak realita může být mnohem pozitivnější. Právě některá z takových míst patří mezi...

V roce 2015 odkryla těžební technika ve vršanském lomu mohutný zkamenělý kmen stromu. Odborníci později určili, že šlo s největší pravděpodobností o tisovec rodu Taxodium, strom starý 17 až 20 milionů let. Kmen měl průměr přibližně 130 centimetrů a odkrytá část přesahovala pět metrů. Na první pohled šlo o mimořádný paleontologický nález. Pro...

Když se řekne energetická plodina, většina lidí si představí pole řepky nebo kukuřice. Jen málokoho by napadlo, že jednou z nejzajímavějších rostlin současného výzkumu je vysoká tráva, která na první pohled připomíná přerostlý rákos.

Posttěžební krajina bývá často vnímána jako krajina proměny. Na jaře a v létě může rychle zezelenat, na podzim hrát všemi různými barvami, avšak v zimě naopak působí na první pohled tiše a prázdně. Nicméně právě střídání ročních období nám přináší vhled do toho, jak neuvěřitelně dynamická posttěžební území ve skutečnosti jsou. Stejná výsypka, tůň...

Ještě před několika lety byla většina debat o krajině po těžbě uhlí spojená hlavně s rekultivací, tedy s tím, jak území po dolech stabilizovat, zazelenit nebo vrátit přírodě. Dnes se ale stále častěji objevuje i další otázka: mohou bývalé výsypky a lomy pomoci s výrobou čisté energie? V Česku postupně vznikají projekty, které ukazují, že ano....

Ukončování těžby uhlí na Mostecku přináší nejen proměnu krajiny, ale také spor o stovky milionů korun, které měly pomoci okolním obcím. Ve hře je zhruba 460 milionů korun, které vznikly díky změně přístupu k rekultivacím lomu ČSA. Zatímco se však vede debata o tom, zda je tato částka dostatečná, sílí obavy, že vleklé spory mohou skončit tím, že...

Ještě před několika desítkami let byla podobná místa symbolem těžkého průmyslu, povrchové těžby a ekologické zátěže. Dnes se ale některé bývalé doly a výsypky v Česku mění na cyklostezky, rekreační areály nebo nové turistické cíle. A právě posttěžební krajina začíná lákat nejen cyklisty a sportovce, ale také fotografy, rodiny s dětmi nebo milovníky...

Na první pohled se jedná jen o malé vodní plochy, které jsou mělké, často nenápadné a někdy dokonce jen sezónní. V posttěžební krajině však mohou tůně znamenat mnohem více. Jsou místy, ve kterých se obnovuje život, krajina získává zpět schopnost pracovat s vodou a na malém prostoru se soustředí překvapivě vysoká biodiverzita. Právě proto tůně patří...

Rekultivace není jen technická úprava povrchu. Aby se území po těžbě, průmyslové činnosti nebo stavebních zásazích mohlo znovu proměnit ve stabilní krajinu, je potřeba do něj navrátit život – tedy kvalitní půdu, rostliny, mikroorganismy i živočichy. Právě na to se zaměřuje biologická rekultivace.

Historicky patří Česko mezi evropské země s výraznou vazbou na uhlí. Nejvýrazněji se těžba propsala do Ústeckého, Karlovarského a Moravskoslezského kraje, které dnes tvoří hlavní české transformační regiony v procesu odklonu od uhlí. Přestože všechny spojuje průmyslové dědictví spojené s těžbou, každý z nich čelí odlišným výzvám a proměňuje se...

Obnova krajiny po těžbě patří mezi dlouhodobé procesy, které zásadně ovlivňují podobu regionů i kvalitu života jejich obyvatel. Rekultivace přitom neznamená pouze "zahlazení stop" po průmyslové činnosti, ale komplexní přeměnu území, která dnes stále častěji směřuje k ekologicky hodnotným a funkčním krajinám. Celý proces probíhá v několika...

Pojem "revitalizace" se mnohdy objevuje v souvislosti s městy, řekami, parky či krajinou po těžbě. Přestože slovo samo o sobě může znít jako obecné heslo, ve skutečnosti se jedná o poměrně konkrétní přístup, který usiluje o jeden hlavní cíl: navrátit do krajiny život. A to nejen v podobě zeleně, ale také v podobě funkčního prostoru pro lidi,...

Pionýrské dřeviny zvládají podmínky, ve kterých by většina stromů neuspěla. Pionýři totiž postupně mění prostředí tak, že se na místě může uchytit další "forma" lesa, tzv. pozdně sukcesní druhy. Jsou náročnější, rostou pomaleji, ale z dlouhodobého hlediska tvoří stabilnější a trvalejší strukturu v rámci lesa.

Pod pojmem "výsypka" si může mnoho lidí představit jen mrtvý kus země, který je potřeba co nejrychleji osázet a upravit. Jenže posttěžební krajina často ukazuje jiný příběh. V místech, na kterých se do území zasahuje méně, vzniká prostor pro přirozený vývoj. Les zde začíná vznikat úplně od začátku, krok za krokem. V této fázi hrají velkou roli...

Když se řekne krajina po těžbě uhlí, většina lidí si představí zničené území, které je potřeba co nejrychleji opravit. Právě tato představa formovala český přístup k rekultivacím po většinu druhé poloviny 20. století. Dnes se ale pohled odborníků postupně mění.

Ve Stonavě na Karvinsku stojí šachta, která symbolicky uzavřela jednu z nejdelších kapitol českého průmyslu. Důl ČSM, poslední aktivní černouhelný důl v České republice, ukončil těžbu na přelomu ledna a února letošního roku. S jeho uzavřením skončila i hlubinná těžba černého uhlí v zemi, která trvala přibližně 250 let. Nešlo přitom jen o jeden...

Kousek od Sokolova leží území, které na první pohled působí jako mozaika jezírek, mokřin a zarůstajících propadlin. Říká se mu Lomnické pinky. Místo vzniklo jako dědictví hlubinné těžby z 19. století. Dnes se jedná o prostor, který je v regionu pozoruhodný právě kvůli tomu, že na něm žije překvapivé množství ohrožených rostlin a živočichů. A to...

Opuštěné výsypky a lomy si většina lidí spojuje s jizvami v krajině. Z pohledu biologie však mohou představovat překvapivě cenná území, často srovnatelná se zvláště chráněnými lokalitami. Právě zde totiž nacházejí útočiště druhy, které z běžné zemědělské či lesní krajiny mizí. Typickým příkladem jsou obojživelníci.

Konec těžby v lomu ČSA otevírá nejen otázku, jak bude území vypadat, ale také kdo o jeho podobě rozhodne. Vedle státu a odborných institucí do debaty vstupují obce, které řeší budoucí rozvoj regionu, i firmy, které se na proměně území podílejí. Zatímco vědci mluví o rostoucím významu přirozené obnovy krajiny, pro samosprávy je klíčové především to,...

Jezero Medard svým způsobem představuje symbol proměny uhelné krajiny v rekreačním zázemí. Právě teď vstupuje do další důležité etapy; kolem vody začne vznikat nová multifunkční stezka. Cílem je území ještě více otevřít lidem.

Biodiverzita je síť vztahů, která drží krajinu pohromadě. Od opylovačů na loukách přes živočichy v půdě až po velké šelmy v lesích. Tato síť však slábne s tím, jak se mění způsoby hospodaření, krajina se zjednodušuje a ubývá vody i přirozených stanovišť. Řada druhů tak postupně mizí z mapy. Dobrou zprávou je, že s tím můžeme něco dělat.

Lakušník Rionův (latinsky Batrachium rionii nebo Ranunculus rionii) patří do čeledi pryskyřníkovitých. Na první pohled působí tato rostlina velmi nenápadně, jelikož její lodyhy a bílé kvítky snadno splynou s okolní vegetací. Přesto se však jedná o druh, který je z botanického i ochranářského hlediska mimořádně zajímavý.

Ukončení těžby v lomu ČSA pod zámkem Jezeří představuje symbolický milník pro celé podhůří Krušných hor. Éra hnědého uhlí, která zde trvala od 19. století a zásadně formovala regionální ekonomiku i krajinu, se uzavírá. S koncem těžby však přichází nejen proměna území, ale také spor o to, co má být skutečnou kompenzací za desítky let dobývání...

Šáchor hnědý neboli Cyperus fuscus je nenápadná, ale z botanického pohledu velmi zajímavá jednoletá bylina. Kvete poměrně dlouho – od června až do listopadu – a patří k druhům, které jsou úzce vázané na vlhká a pravidelně zaplavovaná stanoviště.

V zimě čelí krajina i volně žijící živočichové náročným podmínkám. Výjimkou nejsou ani bývalé oblasti po těžbě, kde po skončení průmyslové činnosti postupně vznikají nové podmínky pro život. Rekultivované výsypky, často v kombinaci se spontánní sukcesí, představují důležitá zimoviště pro řadu ptačích druhů. Díky mozaice otevřených ploch, keřových...

Podkrušnohoří v severozápadních Čechách patří k územím s dlouhou historií osídlení a hospodářského využití. Po desetiletích intenzivní těžby hnědého uhlí dnes region čelí zásadní výzvě: jak navázat na průmyslové dědictví a zároveň otevřít prostor pro rekultivaci, nové ekonomické aktivity a obnovu krajinných funkcí.

Rekultivace krajiny po těžbě si často spojujeme se zarovnaným terénem a nově vysazenými stromy. V mnoha případech ale sehrává hlavní roli úplně jiný prvek – voda. Vodohospodářské rekultivace mění bývalé lomy v jezera, mokřady a nové vodní ekosystémy, které se stávají nejen součástí krajiny, ale i její novou pamětí. Nejde přitom jen o "napuštění...

Seznamte se s největším z evropských strnadů – strnadem lučním. Tento ptáček s latinským názvem Emberiza calandra se mimo jiné často vyskytuje i na okrajích lomů či na výsypkách. Byl zachycen například v dole Bílina, Radovesické výsypce a výsypce Pokrok. Strnad si obecně užívá nejvíce otevřené plochy, které jsou spíše rovinaté. Má rád okraje polí i...

Propojení vědeckých metod, technologických nástrojů a ekologického myšlení. Zatímco dříve byla rekultivace založena především na manuální práci a obecných plánech, dnes se stále častěji opírá o detailní analýzu dat a technologicky řízené procesy. Ty umožňuje lépe porozumět konkrétním lokalitám a navrhovat řešení přesně na míru jejich potřebám,...

Pojem "nová divočina" zní celkem paradoxně: kde se v dnešní kulturní krajině bere nějaká divočina – natož nová? Přesto se jedná o poměrně přesně popsaný typ prostředí, který se v České republice i jinde v Evropě vyskytuje čím dál častěji.