Debata o financích z lomu ČSA otevírá otázku budoucnosti regionu
Ukončování těžby uhlí na Mostecku přináší nejen proměnu krajiny, ale také spor o stovky milionů korun, které měly pomoci okolním obcím. Ve hře je zhruba 460 milionů korun, které vznikly díky změně přístupu k rekultivacím lomu ČSA. Zatímco se však vede debata o tom, zda je tato částka dostatečná, sílí obavy, že vleklé spory mohou skončit tím, že region nakonec nedostane nic.
V posledních letech se v České republice stále více prosazuje názor, že ne každé území po těžbě je nutné vracet do původního stavu prostřednictvím technických rekultivací. Na některých místech dostává prostor přirozená obnova krajiny, takzvaná sukcese. Tento přístup zohledňuje nejen ekologické přínosy, ale také dlouhodobou ekonomickou udržitelnost a budoucí náklady na správu území.
Právě takový model byl zvolen i pro část lomu ČSA na úpatí Krušných hor. V území vznikla národní přírodní památka, kde se nebudou realizovat původně plánované rekultivační zásahy, jako je výsadba stromů, zakládání luk nebo zemědělských ploch. Díky tomu vznikla úspora nákladů, která se následně stala předmětem veřejné diskuse.
Společnosti ze skupiny Sev.en Česká energie v minulosti deklarovaly záměr věnovat část těchto prostředků prostřednictvím Státního fondu životního prostředí na rozvojové projekty obcí v okolí lomu. Podle zástupců společnosti se mělo jednat o částku přibližně 460 milionů korun. Původně široce podporovaný záměr se však v posledních měsících stal předmětem sporů o to, zda navrhovaná částka odpovídá rozsahu vzniklé úspory.
____________________
"Částku jsme spočítali na zhruba 460 milionů korun. Došli jsme k ní logickou cestou. Jsou to peníze, které jsme ušetřili, protože v národní přírodní památce vyhlášené v lomu ČSA nemusíme provádět naplánované rekultivační práce. Sázet stromy, vysévat louky, kultivovat pole. Jsou to peníze, které podle zákona patří těžební společnosti, ale chtěli jsme je darovat státu, a ten dále starostům obcí v okolí lomu."
Petr Lenc, generální ředitel těžebních společností Pavla Tykače
____________________
Debata se přitom postupně posunula od otázky, jak prostředky využít, k otázce, zda budou vůbec k dispozici. Zatímco jedni diskutují o tom, zda je navržená částka dostatečná, starostové okolních obcí upozorňují, že čím déle spor trvá, tím větší nejistota panuje kolem projektů, které měly být z těchto peněz financovány. A stále častěji zaznívá otázka, zda pokračující polemiky nemohou vést k tomu, že slíbené prostředky do regionu nakonec vůbec nedoputují. Podle mluvčí skupiny Sev.en Česká energie Evy Maříkové firmy v regionu dlouhodobě podporují veřejně prospěšné projekty. Jak připomíná, za posledních devět let podpořily severní Čechy bezmála devíti sty milióny korun. Zároveň upozorňuje, že v době útlumu uhelného průmyslu není samozřejmostí, že budou do regionu směřovat další stovky miliónů korun.
Co znamená nejistota pro okolní obce?
Do diskuse vstupují také představitelé obcí, kterých se případné financování týká. Ti upozorňují především na praktickou stránku celé situace. Řada rozvojových projektů je totiž připravena a samosprávy čekají na jasné informace o tom, zda a v jakém rozsahu budou prostředky skutečně k dispozici. Primátor Mostu Marek Hrvol upozorňuje, že obce mají se Státním fondem životního prostředí předjednaný dotační program i zásobník projektů, které by mohly být z případných prostředků financovány. Čím déle se podle něj bude rozhodování protahovat, tím složitější bude plánované investice připravovat.
____________________
"Na Státním fondu životního prostředí máme s okolními obcemi předjednán dotační program a zásobník projektů, na které bychom prostředky rádi čerpaly. Čekáme, kdy a v jaké výši bude program vyhlášen. Debaty ohledně výše daru, který bude následně přerozdělen, nebudu nijak komentovat, protože k tomu nejsem kompetentní. Je potřeba si uvědomit, že rukojmími jsou všichni občané dotčených obcí, které aktuálně díky protahování celého procesu nemohou realizovat plánované záměry."
Marek Hrvol, primátor Mostu
____________________
Podobně situaci vnímá také starosta Vysoké Pece Milan Čapek. Obec, která s územím ponechaným přirozené obnově bezprostředně sousedí, počítala s možností využít prostředky na vlastní rozvojové projekty. Podle něj se dnes pozornost soustředí především na spor o výši příspěvku, zatímco samotné obce řeší, zda se slíbené prostředky do regionu nakonec skutečně dostanou.
____________________
"Z mého pohledu jsou peníze, které nám Pavel Tykač plánoval dát, prostě nenárokový dar. Může si je nechat, může je dát Vysoké Peci na stavbu školy, může je dát třeba do psího útulku na jihu Čech. Je nesmyslné, aby mu někdo diktoval, co s nimi má udělat, nebo aby zpochybňoval výši daru. Byli jsme připraveni peníze od Pavla Tykače přijmout, měli jsme plán, co s nimi uděláme a když se teď mluví o tom, že místo do regionu půjdou jinam, dělá nám to čáru přes rozpočet."
Milan Čapek, starosta Vysoké Pece
____________________
Kdo nese odpovědnost za budoucnost regionu?
Debata zároveň otevírá širší otázku, která se v posttěžebních regionech objevuje stále častěji. Jaká je role státu, samospráv, ekologických organizací a soukromých firem při proměně území po těžbě? A kdo ponese odpovědnost, pokud se prostředky určené na transformaci regionu kvůli vleklým sporům nepodaří využít?
K tématu se vyjádřil také starosta Horního Jiřetína Vladimír Buřt. Ten odmítá interpretaci, že by zpochybňoval samotnou výši daru. Naopak opakovaně uvádí, že jeho nenárokový charakter respektuje a považuje za zbytečné vést o jeho výši veřejné spory.
____________________
"Moje vyjádření, jak je používá Deník N, jsou vytržena z kontextu. Naopak, opakovaně jsem uváděl, že chápeme, že dar Pavla Tykače je nenárokový, a tudíž je zbytečné polemizovat o jeho výši. Kdo problematice nerozumí, neměl by ji komentovat. Za manipulativní považuji i to, v jak negativním světle Deník N Horní Jiřetín vylíčil. To pobouřilo jak mě, tak naše občany."
Vladimír Buřt, starosta Horního Jiřetína
____________________
Podle starosty Vrskmaně Václava Hory by se přitom nemělo zapomínat ani na historický kontext celého regionu a na skutečnost, že transformace Mostecka bude vyžadovat spolupráci mnoha aktérů.
____________________
"Dnes už je trochu mimo mluvit o tom, jak těžba zasáhla region, a jaké má k regionu těžař povinnosti. Těžilo se tu desítky let. Začalo se za totality. Touto optikou má největší povinnosti k regionu stát. Pavel Tykač tu je necelých deset let. Ano vydělal si na Mostecku hodně peněz. O tom ale princip podnikání je. Také tu dal lidem práci. Až se zavřou lomy, elektrárny, firmy, které na ně navazují, mluví se o krizi v chemickém průmyslu, nebude to pro region jednoduché. Teď nám Pavel Tykač nabízel dar z uspořených peněz. Naše obec vítá vše, co se jí na rozvoj nabízí. Bez ohledu na výši daru. Protože když někdo něco dává dobrovolně ze svého, těžko mu diktovat, kolik to má být."
Václav Hora, starosta Vrskmaně
____________________
Veřejná debata o výši příspěvku tak získává paradoxní rozměr. Zatímco jedni tvrdí, že 460 milionů korun je příliš málo, obce řeší mnohem praktičtější problém: aby nakonec nezůstaly bez jakékoli podpory. Pokud by se totiž celý proces dál komplikoval nebo dárce od svého záměru ustoupil, nebyl by výsledkem vyšší příspěvek pro region, ale naopak ztráta prostředků, které měly pomoci financovat jeho budoucnost po konci uhlí.