Motýl, který obelstí mravence. V Milovicích přežívá jeden z nejpodivuhodnějších příběhů české přírody

Jen málokterý živočich má životní strategii tak neobvyklou jako modrásek hořcový. Aby přežil, musí nejprve oklamat mravence. Ti si jeho housenku spletou s vlastními larvami, odnesou ji do mraveniště a celé měsíce se o ni starají. Teprve když se z kukly vylíhne dospělý motýl, zjistí, že naletěli – a vetřelce začnou pronásledovat.

Právě tento fascinující přírodní příběh se stále odehrává v rezervaci velkých kopytníků v Milovicích, kde se dochovala luční mraveniště – dnes už v české krajině stále vzácnější. Přítomnost modráska hořcového totiž není náhodná. Je důkazem, že zde stále fungují přírodní vazby, které z většiny české krajiny postupně mizí.

Bez mraveniště nemá šanci

Modrásek hořcový patří mezi nejohroženější motýly střední Evropy. Jeho život závisí na mimořádně křehké souhře několika organismů. Potřebuje nejen hořec křížatý, na který samička klade vajíčka, ale také správný druh lučních mravenců rodu Myrmica. Bez nich totiž nedokončí svůj vývoj. Pokud z lokality zmizí jediný z těchto článků, motýl během několika let obvykle zmizí také. Právě proto biologové považují modráska za jeden z nejlepších ukazatelů zachovalé přírody. Jeho výskyt napovídá, že krajina není ani intenzivně obdělávaná, ani zarostlá náletovými dřevinami, ale zachovává mozaiku otevřených travnatých ploch, květin i drobných mikrostanovišť.

Jenže samotný hořec ani přítomnost mravenců ještě nestačí. Rozhodující je okamžik, kdy se z vajíčka vylíhne housenka. Právě tehdy začíná jeden z nejpozoruhodnějších příběhů české přírody. "Samička modráska klade vajíčka na hořec křížatý, nejvzácnější rostlinu, která tady roste. Když se z vajíček vylíhne housenka, začne vylučovat vůni, která mravencům připomíná vůni jejich vlastních larviček. Mravenci ji odnesou do mraveniště a starají se o ni jako o vlastní – krmí ji a čistí," popisuje Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina.

Vědci dnes vědí, že nejde jen o napodobení pachových látek. Housenka využívá i další chemické a zvukové signály, díky nimž si získá důvěru mravenčí kolonie. V podzemním hnízdě pak stráví většinu svého života a je zcela odkázaná na péči dělnic.

Když podvod praskne

V bezpečí mraveniště housenka přečká podzim i zimu. Teprve následující rok se zakuklí a promění v dospělého motýla. Právě v této chvíli se její dokonale promyšlená strategie začne hroutit. Dospělec už totiž nedokáže napodobovat chemické signály mravenců a z bezpečného úkrytu se během okamžiku stává smrtící past. "Teprve když se z kukly vylíhne motýl, mravenci poznají, že je modrásek podvedl, a začnou ho v mraveništi pronásledovat. Musí mezi stovkami chodbiček najít tu správnou a utéct ven," dodává Dostál.

Pokud správný východ nenajde dostatečně rychle, jeho život končí ještě dříve, než stihne poprvé vzlétnout. Úspěšné dokončení celého životního cyklu je proto spíše výjimkou než pravidlem.

Mraveniště nejsou jen hromady jehličí

Luční mraveniště patří mezi nejdůležitější drobné stavby evropské přírody. Přesto jich v české krajině ubývá. "Luční mraveniště z naší přírody obecně mizí. Naštěstí jsou tady zachovaná. Jsou nezbytná pro nejvzácnější druh motýla, který v Milovické rezervaci žije – modráska hořcového," říká Dalibor Dostál.

Kromě toho, že poskytují domov tisícům jedinců, významně ovlivňují i okolní krajinu. Mravenci provzdušňují půdu, urychlují rozklad organické hmoty, rozšiřují některé druhy rostlin a naopak brání tomu, aby jejich hnízda zarostla keři nebo stromy. I díky tomu vznikají kolem mravenišť místa s odlišným složením vegetace, která využívají další druhy hmyzu.

Jejich význam ale nekončí u samotného modráska. Mraveniště aktivně utvářejí podobu okolní krajiny. "Když najdou semínko keře nebo stromu, odnesou ho od mraveniště co nejdál, aby jim tam nevyklíčilo a keř jim nezastínil mraveniště. Naopak když najdou semínko některých květin, typicky mateřídoušky, donesou si ho na vrchol mraveniště a vytvářejí takzvané mravenčí zahrádky. V okolí už vědci našli několik takových mravenčích zahrádek tvořených právě mateřídouškami," dodává Dostál.

Takzvané mravenčí zahrádky nejsou jen zajímavostí. Díky nim vznikají drobné ostrůvky kvetoucích rostlin, které poskytují potravu motýlům, včelám i dalším opylovačům.

Když velcí zachraňují malé

Na první pohled spolu zubr, divoký kůň nebo pratur a drobný modrý motýl příliš nesouvisejí. Ve skutečnosti jsou ale součástí jednoho příběhu. Bez pravidelné pastvy by otevřené louky postupně zarostly vysokými travinami a křovinami.

Pastva navíc vytváří pestrou mozaiku nízkých a vyšších trav, rozvolněných míst i kvetoucích luk. Právě takové prostředí potřebují nejen modrásci, ale také desítky dalších druhů motýlů, samotářských včel, kobylek nebo vzácných rostlin. "Velcí kopytníci jsou nepřekonatelní v tom, že vytvářejí v přírodě přirozenou jemnozrnnou mozaiku. Někde spásají porost více, jinde méně, někde vznikne prachové koupaliště, jinde vyšlapou stezku. Právě tahle přirozená rozrůzněnost je něco, co dnes v přírodě hodně chybí,"uzavírá Dostál.

Jeden motýl vypráví příběh celé krajiny

Příběh modráska hořcového ukazuje, jak složitě jsou přírodní procesy propojené. K přežití jediného motýla nestačí jedna rostlina ani jeden druh mravence. Potřebuje celou fungující síť vztahů – kvetoucí louku, zdravá mraveniště i otevřenou krajinu, kterou pomáhají udržovat velcí býložravci.

Výskyt modráska hořcového v Milovicích tak není jen zajímavostí pro milovníky motýlů. Je důkazem, že tam, kde se podaří obnovit přirozené fungování krajiny, mohou se vracet i vazby mezi organismy, které z většiny české přírody téměř zmizely. A právě ty jsou tím nejcennějším, co dnes rezervace velkých kopytníků chrání.