Od důlních šachet k chytré energetice. Jak se mění posttěžební regiony v zahraničí

Útlum těžby uhlí představuje pro regiony mnohem větší změnu než samotné uzavření dolů. Spolu s pracovními místy mizí odvětví, kolem kterého po desetiletí vyrůstala místní ekonomika, infrastruktura i identita. V krajině navíc zůstávají rozsáhlé průmyslové areály, výsypky, zatopené šachty a další místa, pro která je potřeba najít nové využití. Příklady ze zahraničí ale ukazují, že těžební minulost nemusí být pouze ekologickou a ekonomickou zátěží. Bývalé doly mohou sloužit jako zdroj energie, opuštěné areály se mohou proměnit ve výzkumná a technologická centra a území po povrchové těžbě v novou krajinu určenou pro přírodu, rekreaci nebo výrobu energie.

Právě na tomto principu stojí koncept chytrých měst a regionů v posttěžebních oblastech. Nejde jen o instalaci senzorů, sběr dat nebo zavádění digitálních služeb. "Chytrý" region dokáže propojit technologie, místní infrastrukturu, výzkum, krajinu i potřeby obyvatel a využít je k vytvoření nové dlouhodobé perspektivy.

Zatopený důl vytápí město

Jedním z nejznámějších evropských příkladů je nizozemské město Heerlen. Těžba uhlí zde skončila už v minulém století a podzemní prostory postupně zaplavila voda. Právě ta se později stala základem moderního systému vytápění a chlazení budov.

Projekt Mijnwater využívá důlní vodu jako zdroj nízkoteplotní energie i jako prostor pro její ukládání. Síť propojuje domácnosti, kanceláře a další budovy, mezi nimiž se může přebytečné teplo nebo chlad dále využívat. Odpadní teplo z jednoho objektu tak může posloužit jinému, který ho ve stejnou chvíli potřebuje. Zbylá energie se vrací do podzemních prostor a ukládá se pro pozdější využití.

Celý systém pracuje podle aktuální poptávky a jeho provoz pomáhají řídit digitální technologie. V současnosti zásobuje více než tisíc domácností a firem prostřednictvím sítě dlouhé 24 kilometrů. Do roku 2031 se má rozšířit na více než 5 400 připojených objektů.

Heerlen tak ukazuje, co může pojem smart region znamenat v praxi. Technologie zde nevzniká odděleně od historie místa, ale přímo ji využívá. Infrastruktura, která byla původně vybudována kvůli těžbě, dnes pomáhá omezovat spotřebu zemního plynu a snižovat emise spojené s vytápěním a chlazením.

Z bývalého dolu testovací prostor

Jinou cestou se vydalo belgické město Genk. V areálu někdejšího černouhelného dolu Waterschei zde vznikl Thor Park – rozsáhlý vědecký a technologický areál zaměřený na energetiku a chytrou výrobu.

Jeho součástí jsou výzkumná pracoviště, laboratoře, vzdělávací instituce i prostory pro firmy. Odborníci zde pracují například na rozvoji fotovoltaiky, bateriových úložišť, elektrických sítí nebo energeticky úsporných budov. Nejde přitom pouze o výzkum uzavřený v laboratořích. Nová řešení lze testovat přímo v reálném provozu areálu.

Takzvaná živá laboratoř propojuje výzkumníky, firmy, veřejnou správu, studenty i obyvatele. Ti společně ověřují, jak se nové energetické technologie chovají v praxi a zda je možné je později využít v dalších městech. Data o výrobě a spotřebě energie například pomáhají lépe vyrovnávat zatížení sítí, řídit ukládání elektřiny nebo hledat úspornější způsoby provozu budov.

Proměna Waterschei nespočívá jen v opravě původních průmyslových objektů. Areál získal novou ekonomickou funkci, která navazuje na technické znalosti a průmyslovou tradici regionu, ale rozvíjí je v jiném směru. Místo těžby uhlí se zde region soustředí na výzkum, inovace a vytváření kvalifikovaných pracovních míst.

Lužice mění doly v novou krajinu

Posttěžební transformace se nemusí odehrávat pouze v jednotlivých městech nebo průmyslových areálech. Německá Lužice ukazuje, jak lze proměnu plánovat v měřítku celého regionu.

Po desetiletích povrchové těžby hnědého uhlí zde zůstala rozsáhlá území, jejichž obnova vyžaduje dlouhodobou práci. Některé bývalé lomy se postupně zaplavují a stávají se součástí nové jezerní krajiny. Kolem vodních ploch vznikají rekreační oblasti, cyklotrasy, přístavy i místa pro bydlení. Další lokality získávají nové využití v cestovním ruchu, kultuře nebo energetice.

Významnou roli v proměně regionu sehrála mezinárodní stavební výstava IBA Fürst-Pückler-Land. Mezi lety 2000 a 2010 zastřešila třicet různých projektů zaměřených například na průmyslové dědictví, vodní a energetickou krajinu, obnovu měst nebo přeshraniční spolupráci s Polskem. Cílem nebylo vytvořit jeden univerzální model, ale hledat pro jednotlivé části regionu řešení odpovídající jejich podmínkám.

Lužice zároveň připomíná, že obnova posttěžební krajiny nekončí samotnou rekultivací. Nestačí zahladit následky těžby a území zazelenit. Důležité je rozhodnout, jakou funkci bude mít za deset nebo dvacet let, kdo ho bude využívat a zda dokáže přispět k ekonomickému rozvoji celého regionu.

Technologie samy o sobě nestačí

Zkušenosti zahraničních regionů zároveň ukazují, že technologický projekt sám o sobě strukturální problémy nevyřeší. Uzavření dolů může vést k odchodu obyvatel, růstu nezaměstnanosti a poklesu příjmů obcí. Nová výzkumná centra nebo energetické projekty proto musí doprovázet vzdělávání, rekvalifikace, podpora podnikání a dostupné veřejné služby.

Podstatné je také zapojení místních obyvatel. Ti by neměli být pouze příjemci hotových řešení, ale součástí rozhodování o tom, jak se jejich okolí promění. Pokud nový rozvoj nepřináší dostupná pracovní místa, lepší prostředí nebo nižší náklady na energie, může se od každodenního života regionu snadno vzdálit.

Právě tady se ukazuje rozdíl mezi jednotlivým "chytrým" projektem a skutečně chytrým regionem. Úspěšná transformace propojuje technologie s konkrétními potřebami lidí. Vytváří nové pracovní příležitosti, využívá místní znalosti a zároveň zachovává část průmyslové identity, která je pro obyvatele důležitá.