Od uhlí ke slunci. Fotovoltaika míří do krajiny po těžbě uhlí
Ještě před několika lety byla většina debat o krajině po těžbě uhlí spojená hlavně s rekultivací, tedy s tím, jak území po dolech stabilizovat, zazelenit nebo vrátit přírodě. Dnes se ale stále častěji objevuje i další otázka: mohou bývalé výsypky a lomy pomoci s výrobou čisté energie? V Česku postupně vznikají projekty, které ukazují, že ano. Rekultivovaná území po těžbě se začínají využívat pro fotovoltaické elektrárny a bývalé uhelné regiony hledají nové využití i v oblasti energetiky. Nejde přitom jen o symbolickou proměnu krajiny po uhlí. Podle odborníků mají podobná území pro obnovitelné zdroje několik praktických výhod.
Proč právě výsypky a brownfieldy
Jedním z hlavních důvodů je snaha omezit zábor kvalitní zemědělské půdy. Velké fotovoltaické elektrárny totiž potřebují rozsáhlé plochy a jejich umisťování na pole často vyvolává kritiku. Rekultivované plochy nebo brownfieldy proto představují jednu z alternativ. Jde o území, která už byla průmyslovou činností výrazně změněna a často navazují na existující energetickou infrastrukturu a připojení k distribuční síti.
Právě proto energetické společnosti v posledních letech podobné lokality aktivně vyhledávají. Skupina ČEZ například uvádí, že pro nové fotovoltaické projekty využívá především brownfieldy, bývalé výsypky nebo rekultivovaná území po těžbě.
Solární elektrárny už na rekultivovaných územích vznikají
Jedním z nejvýznamnějších českých projektů je fotovoltaická elektrárna Nové Sedlo na Sokolovsku. Projekt společnosti PRE vzniká na rekultivovaných pozemcích po těžbě uhlí a podle firmy jde o její největší připravovanou fotovoltaickou elektrárnu. Součástí projektu mají být také opatření podporující biodiverzitu, například výsadba zeleně nebo vytvoření vhodných podmínek pro hmyz a drobné živočichy.
Další příklad se nachází v Ústeckém kraji. V roce 2025 zde byla spuštěna fotovoltaická elektrárna Tušimice – skládka paliva, která vznikla na území bývalého uhelného provozu
Právě sever Čech je přitom jedním z regionů, kde se podobné projekty mohou objevovat nejčastěji. Ústecký kraj i stát dlouhodobě řeší budoucnost rozsáhlých území po těžbě uhlí a jednou z diskutovaných možností dalšího využití těchto území jsou právě obnovitelné zdroje energie. V debatách o budoucím využití posttěžebních území se objevují také lokality jako ČSA nebo Vršany.
Ne každá výsypka ale musí skončit pod panely
Debata o využití posttěžební krajiny však není jednoznačná. Zatímco část odborníků podporuje využití rekultivovaných ploch pro obnovitelné zdroje, jiní upozorňují na jejich ekologickou hodnotu vzniklou přirozeným vývojem posttěžební krajiny.
Posttěžební krajina totiž často vytváří velmi specifické podmínky. Členitý terén, mokřady, obnažený substrát nebo přirozená sukcese mohou poskytovat prostředí pro druhy rostlin a živočichů, které z běžné intenzivně využívané krajiny mizí. Jedním z nejčastěji zmiňovaných příkladů je lom Československé armády (ČSA) na Mostecku, kde Ministerstvo životního prostředí připravuje vyhlášení rozsáhlé národní přírodní památky.
Diskuze proto dnes nestojí pouze mezi "uhlím" a "soláry". Ve skutečnosti se řeší mnohem širší otázka: jakou budoucnost mají mít bývalé uhelné regiony a jak skloubit energetiku, ochranu přírody i nové využití krajiny. Některá území se mohou vrátit přírodě, jiná sloužit rekreaci a část z nich může znovu vyrábět energii, tentokrát ale ze slunce místo uhlí.