Pionýrské dřeviny. První les na výsypkách a proč je tak důležitý?

Pod pojmem "výsypka" si může mnoho lidí představit jen mrtvý kus země, který je potřeba co nejrychleji osázet a upravit. Jenže posttěžební krajina často ukazuje jiný příběh. V místech, na kterých se do území zasahuje méně, vzniká prostor pro přirozený vývoj. Les zde začíná vznikat úplně od začátku, krok za krokem. V této fázi hrají velkou roli právě pionýrské dřeviny.

Co jsou pionýrské dřeviny?

Pionýrské dřeviny jsou stromy a keře, které jako první zvládnou osídlit narušená, chudá nebo extrémní stanoviště. Nečekají na půdu, kterou by většina rostlin považovala za ideální a výživnou – uchytí se i tam, kde je sypký, výživově chudý substrát, půda vysychá, nebo je naopak přemokřená, a teprve se zde začíná tvořit humus a půdní život. Díky rychlému růstu, nenáročnosti a schopnosti šířit se na velké vzdálenosti, patří pionýrské dřeviny mezi první dřeviny, které na výsypkách zakládají budoucí les.

V podmínkách výsypek vzniká přirozený porost často primární sukcesí. Nejedná se o klasickou situaci, kdy se les obnovuje po kácení na půdě. V tomto případě se půda teprve vyvíjí. A právě proto je první lesní porost obvykle tvořen pionýrskými dřevinami, typicky topoly (Populus), břízami (Betula) a vrbami (Salix).

Proč jsou na výsypkách nejčastější břízy, vrby a topoly?

Bříza roste rychle a její semena se šíří větrem i na opravdu velké vzdálenosti. Dokáže se uchytit i v tenké vrstvě substrátu a snáší velké teplotní výkyvy. Pod korunou bříz je zároveň méně extrémní horko, drží se zde více vlhkosti a v půdě postupně přibývá organická hmota z opadaného listí.

Vrby také umí růst rychle, snadno zakořeňují a dobře reagují na podmáčená stanoviště. Na výsypkách se často objevují podél tůní, v prohlubních a na místech, na kterých se drží voda po dešti. Pomáhají stabilizovat břehy i sypké svahy.

Topoly jsou zase typické pro rychlý růst a schopnost osídlit otevřené plochy. Často vytvářejí vysoké, řídké porosty, které zde figurují jako první lesní patro. Důležité je, že topoly v krajině rychle vytvoří stín i organickou hmotu.

Co pionýrské dřeviny v krajině dělají?

Zaprvé, stabilizují substrát. Kořenový systém zpevňuje sypké vrstvy a snižuje erozi. Na výsypkách to může být důležité jak pro přírodu, tak i pro okolní obce.

Zadruhé, mění mikroklima. Holá výsypka se v létě přehřívá a rychle vysychá. Jakmile se objeví první stromy, začnou vytvářet stín, zvyšují vlhkost vzduchu a snižují teplotní extrémy. Pro další druhy je to signál, že prostředí už není tak nepřátelské.

Zatřetí, budují půdu. Opad listí a větviček se postupně rozkládá a přidává do substrátu organickou hmotu. Společně s tím se rozvíjejí půdní mikroorganismy, houby a bezobratlí. Vzniká tedy základ toho, aby se z výsypky stala půda schopná udržet vodu a živiny. Dřeviny tak připravují půdu pro další generace rostlin.

Začtvrté, vytvářejí strukturu pro biodiverzitu. Světlé březové a vrbové porosty s mozaikou křovin jsou často mimořádně cenné pro hmyz, ptáky i drobné savce. Právě raná stadia sukcese mohou být překvapivě druhově bohatá, často dokonce bohatší než uniformní vysázený les.

Pionýrské dřeviny jako začátek

Pionýrský porost představuje přechodovou fázi. Jak se půda postupně zlepšuje a podmínky stabilizují, začínají se přidávat další dřeviny, například dub, javor, habr nebo jeřáb – vždy v závislosti na místních podmínkách. Pionýrské dřeviny často vytvoří první patro a postupně buď ustupují, nebo se stávají součástí smíšeného lesa.

V tom je i praktická pointa pro rekultivace. Někdy dává smysl nechat pionýrské dřeviny udělat první práci, tedy stabilizovat terén, vytvořit půdu, nastartovat ekosystém, a teprve poté cíleně doplňovat druhovou skladbu, pokud je to potřeba.

Když se na výsypce objeví první břízy a vrby, je to vlastně dobrá zpráva. Znamená to, že se krajina začala sama uzdravovat. A to přesně tím způsobem, jaký příroda využívá už miliony let: pomalu, ale funkčně.