Posttěžební krajina pro vzácné včely a vosy
Ideálním místem pro vzácné druhy hmyzu většina lidí chápe rozkvetlou louku, starý sad nebo okraj lesa. Jen málokoho by napadla hnědouhelná výsypka. Přitom právě posttěžební krajina může některým druhům dodat podmínky, které z běžné krajiny postupně mizí. Platí to i pro vzácné včely a vosy.
Na první pohled mohou takové plochy působit až příliš stroze. Pro řadu bezobratlých jsou ale právě tyto podmínky velmi cenné. Nabízejí teplo, prostor, vhodný povrch pro hnízdění i dostatek kvetoucích rostlin v okolí.
Mnoho druhů samotářských včel a vos hnízdí přímo v zemi. Potřebují proto místa, kde je půda dostatečně sypká, suchá a osluněná. Hustý porost, příliš výživná půda nebo stinné prostředí jim často nevyhovují. Právě proto nejsou pro tyto druhy vždy nejhodnotnější plochy, které vypadají na pohled nejzeleněji a nejupraveněji.
Technicky rekultivované území může sice působit uspořádaně, ale pokud je příliš jednotvárné, zalesněné nebo zatravněné, nemusí vzácným druhům nabídnout dostatek vhodných míst. Otevřená a méně zarostlá stanoviště mohou být z hlediska biodiverzity mnohem zajímavější, než se na první pohled zdá.
Výsypka jako krajina extrémů
Hnědouhelné výsypky jsou specifické tím, že na nich vzniká velmi pestrý terén. Nalezneme zde svahy, prohlubně, suchá místa, vlhčí deprese, písčité části i plochy s různým složením substrátu. Právě tato různorodost vytváří mozaiku podmínek, která je pro bezobratlé důležitá.
Vzácné včely a vosy často vyhledávají prostředí, na kterém se střídá holý povrch s nízkou vegetací, květinami a úkryty. Potřebují totiž prostor pro hnízdění, ale také zdroj potravy. Zatímco některé druhy sbírají pyl a nektar, jiné jsou predátory nebo parazitoidy a jsou navázané na další druhy hmyzu. Pokud je prostředí dostatečně pestré, může v něm fungovat celý složitý systém vztahů.
V krajině jsme si často zvykli považovat zeleň automaticky za znak úspěchu. U posttěžebních území to ale nemusí platit vždy. Intenzivní rekultivace může odstranit právě ta stanoviště, která jsou pro některé vzácné druhy nejdůležitější.
U včel a vos je to dobře vidět. Jakmile otevřené písčité plochy zarostou hustou vegetací, ztratí část druhů vhodné podmínky pro hnízdění. Pokud zmizí holá místa a drobné písčité svahy, mizí i prostor, který tyto druhy potřebují. Proto může být z pohledu ochrany přírody důležité nezaměřovat se jen na to, aby krajina co nejrychleji zarostla, ale aby si zachovala pestrost.
Sukcese? Ano, ale citlivě
Přirozená sukcese je v posttěžební krajině velmi cenný proces. Ukazuje, jak se příroda vrací vlastní cestou a jak se z narušeného území postupně stává živá krajina. Zároveň ale platí, že některé rané fáze sukcese mohou být natolik hodnotné, že stojí za to je alespoň částečně udržovat. To může znamenat ponechat v krajině drobné otevřené plochy, písčité svahy nebo místa s řídkou vegetací. Nemusí jít o velké zásahy. Někdy stačí zachovat více menších pískovišť v rámci větší mozaiky.
Otevřené písčité plochy, řídká vegetace, květnatá místa a terénní nerovnosti mohou společně vytvořit domov pro druhy, které bychom v krajině po těžbě možná vůbec nečekali. A právě to je na ní nejzajímavější. Ukazuje, že příroda často nepotřebuje dokonalost. Potřebuje prostor, pestrost a čas.