Tráva pro krajinu po uhlí. Proč vědce fascinuje ozdobnice obrovská?
Když se řekne energetická plodina, většina lidí si představí pole řepky nebo kukuřice. Jen málokoho by napadlo, že jednou z nejzajímavějších rostlin současného výzkumu je vysoká tráva, která na první pohled připomíná přerostlý rákos.
Jmenuje se ozdobnice obrovská (Miscanthus × giganteus) a v posledních letech se o ni zajímají biologové, půdoznalci i odborníci na energetiku. Důvod je jednoduchý: dokáže růst tam, kde by se většina běžných plodin nikdy nepěstovala. Právě proto se objevila i na území bývalého lomu ČSA na Mostecku, kde vědci z Fakulty životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně zkoumají, jak může přispět k obnově krajiny poznamenané desítkami let těžby.
Rostlina, která nepotřebuje černozem
Zemědělství je tradičně spojeno s úrodnou půdou. Ozdobnice však patří mezi výjimky. Tato vytrvalá travina vznikla křížením dvou asijských druhů a v Evropě se začala výrazněji prosazovat na přelomu tisíciletí. Vědce zaujala především tím, že vytváří velké množství biomasy, a přitom není tak náročná na podmínky jako řada jiných energetických plodin.
Po několika letech od výsadby vytváří husté porosty vysoké až čtyři metry. Její skutečná síla se ale skrývá pod povrchem. Kořenový systém ozdobnice dokáže pronikat hluboko do půdy a vytvářet rozsáhlou síť oddenků. Právě díky nim rostlina přežívá desítky let bez nutnosti každoročního přesévání.
Pro půdu je to důležité hned z několika důvodů. Kořeny pomáhají stabilizovat narušené vrstvy, zlepšují schopnost zadržovat vodu a postupně do půdy vracejí organickou hmotu. To je zásadní zejména na místech, kde byla původní půdní vrstva odstraněna nebo výrazně poškozena.
Laboratoř pod širým nebem
Přestože se o ozdobnici často mluví jako o energetické plodině, její význam je širší. Každý rok vytváří velké množství suché hmoty, kterou lze využít například při výrobě tepla nebo dalších bioproduktů. Zároveň ale funguje jako nástroj ekologické obnovy. Vědci sledují, jak ovlivňuje kvalitu půdy, koloběh živin nebo ukládání uhlíku.
Právě ukládání uhlíku patří mezi nejzajímavější vlastnosti této rostliny. Část uhlíku, který během růstu zachytí z atmosféry, totiž nekončí jen v listech a stéblech, ale také v kořenovém systému a půdě samotné.
Bývalé lomy bývají často vnímány jako symbol průmyslové minulosti. Pro vědce ale představují jedinečnou příležitost. Na rozdíl od běžné krajiny zde mohou sledovat, jak se půda vytváří téměř od začátku. Každá rostlina, každý mikroorganismus i každý zásah člověka je součástí dlouhodobého experimentu. A právě ozdobnice obrovská je jednou z rostlin, které do tohoto příběhu vstupují.