Zimní a letní život posttěžební krajiny

Posttěžební krajina bývá často vnímána jako krajina proměny. Na jaře a v létě může rychle zezelenat, na podzim hrát všemi různými barvami, avšak v zimě naopak působí na první pohled tiše a prázdně. Nicméně právě střídání ročních období nám přináší vhled do toho, jak neuvěřitelně dynamická posttěžební území ve skutečnosti jsou. Stejná výsypka, tůň nebo křoviny mohou v létě překypovat biodiverzitou… a v zimě sloužit jako útočiště, které zvířatům pomůže přežít. Rozdíl totiž můžeme pozorovat jak v rámci toho, co v krajině vidíme, tak i v tom, jaké úlohy krajinu v různých obdobích čekají.

Výsypky a rekultivační i sukcesní plochy mohou vytvářet mozaiku stanovišť. Vedle sebe působí suché, větrné, vlhké plochy, ale i mladé lesíky, území s bylinami i tůně s mělkou vodou. V létě tato rozmanitost svým obyvatelům zajistí bohatou potravu i úkryty, v zimě pak rozhoduje o tom, zda se živočichové mají kam schovat, čím se živit a kde šetřit energií. A právě proto se sezónní život posttěžební krajiny tak výrazně mění.

Posttěžební krajina v létě

Léto je období, kdy se na posttěžební krajině začne probouzet život. Teplo, více světla a často i přítomnost vody v tůních nebo mělkých jezírkách vytvářejí ideální podmínky pro růst vegetace i pro rychlý životní cyklus hmyzu.

Na sukcesních plochách se v létě často objevují i kvetoucí byliny. I druhy, které lidé někdy označují jako plevel, se v posttěžební krajině mění na zdroj nektaru a pylu. To přitahuje opylovače, tedy čmeláky, včely nebo motýly, a s nimi přicházejí i další vrstvy potravní pyramidy. Tam, kde se nachází hmyz, je najednou více potravy i pro ptáky a netopýry.

Letní život často stojí také na vodě. Mělké tůně se totiž rychle ohřívají a v pobřežní vegetaci se hemží larvy a drobní bezobratlí. Právě zde probíhá největší produkce života. Obojživelníci se v létě dovyvíjejí, líhnou se vážky a ty dospělé pak loví nad hladinou. Ptáci k vodě přilétají pít a lovit hmyz. V létě se taktéž nejvíc ukazuje, jak je důležitá pestrost břehů, tedy pozvolné mělčiny, ostrůvky vegetace i různá hloubka. To pomáhá zvyšovat počet druhů, které tůň dokáže uživit.

Letní posttěžební krajina ale dovede být i extrémní; holé plochy se snadno přehřejí, substrát rychle vyschne a v některých místech může být teplotní stres pro organismy zásadní. V tuto chvílí přinášejí velkou výhodu stíny pionýrských dřevin, křoviny a tůně – tedy prvky, které ochlazují prostředí a dávají živočichům šanci přečkat nejteplejší část dne. Letní krajina je tak nejenom o hojnosti, ale také o tom, kde je možné horko přežít.

Posttěžební krajina v zimě

V zimě se pravidla však mění. Pro většinu druhů je hlavní strategií šetřit energii. V krajině ubývá hmyzu, voda může zamrzat a vegetace se stáhne. To však neznamená, že v ten moment posttěžební území ztratí význam – právě naopak. Právě v tento moment se ukáže, jak skutečně jsou důležité neposečené plochy, semenné porosty a krajinná struktura.

Některé druhy ptáků jsou v zimě závislé na semínkách. A tady může posttěžební krajina nabídnout to, co v intenzivní zemědělské krajině chybí: plevele a pionýrské rostliny, které nikdo nesklízí ani na ně neaplikuje chemické přípravky, a které po celé měsíce drží semena. Neobhospodařované sukcesní plochy se tak stávají jakousi zimní spižírnou. V zimě zde mohou přežívat hejna ptáků, pro které by se jinde našlo jen minimum potravy.

Kromě potravy je důležitý také úkryt. V zimě nejde jen o to mít nějaké místo, kde druh může hnízdit. Hlavní je mít kde přečkat mráz a vítr. Úkryt přitom ptáci i drobní savci mohou najít ve křovinách, na okrajích mladých lesíků, v náletových porostech i v rákosinách. Zde se mohou zvířata schovat před predátory i před nepříznivým počasím. Mozaikovitá struktura posttěžebních území v tomto směru představuje výhodu, jelikož se živočichové mohou přesouvat mezi otevřenými plochami, kde mohou najít například potravu, a krytem, který jim zajišťuje bezpečí.

V zimě hraje svoji roli i voda. Ne všechny tůně zamrznou stejně, někde je možné najít i nezamrzlé části nebo přítoky. A pro ptáky i jiná zvířata může být možnost napít se zásadní. Vodní a mokřadní vegetace zároveň zůstávají strukturou v krajině, která poskytuje kryt i v době, kdy většina bylin odumírá.

Stejně místo, avšak jiné funkce aneb Proč je důležitá mozaika

Největší rozdíl mezi zimou a létem v posttěžební krajině je v tom, co je pro zvířata nejdůležitější pro přežití. V létě je rozhodující potrava v podobě hmyzu, květů a vody. V zimě je důležitá dostupnost semen, úkryt a minimalizace energetických ztrát.

A právě proto dává v posttěžební krajině takový smysl mozaika prostředí. Když je území jednolité, působí upraveně, avšak často je biologicky chudé a sezónně málo odolné. Pokud je území pestré, dovede nabídnout různé zdroje v různých obdobích roku. Tůně pomáhají v létě i v horku, křoviny poskytují kryt v zimě, otevřené plochy a ruderální společenstvo živí ptáky semeny, mladé lesíky zase stabilizují mikroklima a půdu.

Co si z toho odnést pro rekultivace a péči o území?

Zimní a letní život posttěžební krajiny nám ukazuje, že správná obnova území není například jedna univerzální výsadba či jeden finální vzhled. Jedná se spíše o práci s proměnlivostí krajiny. Dobře pracující posttěžební krajina je taková, která zvířatům dovede nabídnout zdroje v různých ročních obdobích. V praxi to znamená ponechat část ploch neposečených, netlačit vše do jednolitého lesa, zachovat tůně a mokřady a chápat, že i zdánlivě neatraktivní prvky mohou být pro přírodu v zimě nebo v létě velmi důležité.