V místech, na kterých se kdysi těžilo uhlí, se dnes může skrývat nový poklad. Je ním bohatý a pestrý svět drobných živočichů. Výsypky po hnědouhelné těžbě, především ty, které neprošly technickými úpravami, se mnohdy vyznačují charakteristickými podmínkami. Neobsahují příliš živin, jejich terén je proměnlivý a vegetace řídká.
V Česku dnes čeká na obnovu po těžbě víc než 414 km² krajiny. Číslo, které se dobře vyjímá ve statistikách, ale v hlavě většiny lidí se rovná neurčité šedé ploše kdesi "někde na severu". Abychom si tuhle rozlohu opravdu představili, je potřeba přepnout z kilometrů čtverečních na srozumitelnější měřítka. Ideálně taková, která si člověk dokáže...
Když se snaží krajina po těžbě znovu rozkvést, často to naopak vypadá jako konec jejího života. Ale právě tehdy se rozbíhá proces, který je pro přírodu naprosto zásadní: přírodní sukcese. Jedná se o přirozený vývoj ekosystému, který se odehrává tam, kde vegetace zanikla nebo byla narušena.
Na první pohled možná působí posttěžební krajina jako pusté místo. Prvním zvířatům a rostlinám tam dělá společnost hlavně písek, hlína a kaluže. Ale právě tady začíná fascinující proces přirozené obnovy.
Krajina pod Krušnými horami se po desetiletích těžby uhlí začíná proměňovat. Uzavření dolů otevírá novou kapitolu. Vyvstává otázka, jak tato oblast může vypadat za několik let či desetiletí. Na tyto otázky teď pomáhá odpovídat virtuální realita. Díky ní se kdokoli může doslova projít digitální verzí krajiny a sledovat, jak se v čase proměňuje.
Vratička heřmánkolistá (Botrychium matricariifolium) je drobná kapradina dosahující výšky jen kolem 6–20 cm. Patří do čeledi hadilkovitých (Ophioglossaceae) a je tak příbuzná známější vratičky měsíční (Botrychium lunaria). Vyskytuje se ostrůvkovitě na suchých, živinami chudých půdách v Evropě a východní části Severní Ameriky.
Evropská krajina se v posledních desetiletích proměňuje. Na místech někdejších dolů, ve kterých se těžilo hnědé uhlí, vznikají rozsáhlá umělá jezera. Jámy, které zbydou po těžbě, jsou zaplaveny vodou, a rodí se tak nové vodní plochy. Ty jsou využívané především k rekreaci, sportu, ale také k zachování přírody.
Ještě před dvěma dekádami tu byl lom, který se hluboko zařezával do země. Těžilo se tu hnědé uhlí a krajina nesla všechny známky průmyslové činnosti. Dnes se na stejném místě rozprostírá vodní plocha o rozloze téměř pěti set hektarů. Jezero Medard u Sokolova se za posledních dvacet let proměnilo v zajímavý příklad toho, jak lze k rekultivaci...
Na Ostravsku se o dělnických koloniích mluví většinou v souvislosti s těžbou uhlí a šedivým průmyslovým prostředím. Jenže právě tady, ve Vítkovicích, vznikl jeden z nejodvážnějších projektů moderního bydlení v českých zemích. A to zásluhou Paula Kupelwiesera.
Dnes o rekultivaci mluvíme v souvislostech jako sucho, návrat biodiverzity nebo transformace uhelných regionů. Máme tendenci chápat ji jako moderní koncept. Jenže první kroky k obnově narušené krajiny u nás začaly už dávno před tím, než se slovo rekultivace stalo veřejně známým termínem.